Deal || Czech Harry Styles fanfiction

11. chapter ♦ Something hot

„Tu schůzku s manažerem Gouding Enterprise jsem vám přesunula na pátek na jednu hodinu.“ řekla jsem panu Stylesovi, který se už naštěstí vrátil ze Sydney. „A to bude asi všechno.“ dodala jsem po chvíli, co jsem zkontrolovala, jestli v plánu na tenhle týden není ještě něco. „Vyhovuje vám to nebo chcete něco změnit?“ zeptala jsem se hned na to a tázavě povytáhla obočí.

„Ne, takhle je to v pořádku, Jasmine.“ odpověděl mi a zvedl koutky v nepatrném úsměvu, potom se naklonil trochu dopředu a opřel lokty o svůj pracovní stůl. „Jinak minulý týden bylo všechno v pořádku?“ položil otázku a já trochu nakrčila obočí, jelikož nic nebylo v pořádku, ovšem to jsem mu nemohla říct, proto jsem jenom přikývla.

„Jo. V naprostém.“ odpověděla jsem mu a donutila se k tomu usmát. V ten moment mi došlo, že vlastně falešně chodím s jeho synem, ovšem on to bude brát tak, že jsme spolu oficiálně a ne jenom naoko. Nad tady tím jsem vůbec nepřemýšlela a nejspíš jsem měla, jelikož to bude rozhodně trapné, aspoň teda pro mě.

„Tak to je dobře.“ řekl, načež se trochu odmlčel. „Popravdě měl jsem trochu obavy, protože Harry je prostě někdy…Harry.“ vysvětlil, během čeho se široce usmál. Jelikož jsem nevěděla, co říct, tak jsem si nervózně poposedla a poupravila si lem sukně, protože jsem potřebovala něco dělat s rukama.

„Ehm, budete potřebovat ještě něco?“ položila jsem otázku po chvíli ticha a hned na to dodala. „Nebo můžu jít na oběd?“ řekla jsem, přičemž jsem doufala, že bude pro tu druhou variantu, protože od rána jsem nic nejedla a měla jsem strašný hlad.

„Klidně jděte na oběd. Já se musím stejně prohrabat tou hromadou papírů, a pak mám tu schůzi, takže dneska budete končit o něco dřív.“ pronesl mile a já se musela trochu usmát. Zajímalo by mě, po kom byl Harry takový bručoun.

„Dobře.“ řekla jsem, načež jsem vstala a odešla z kanceláře, do té svojí, kam jsem odložila na stůl tablet. Popadla jsem peněženku, kterou jsem měla v kabelce a vyšla ze dveří na chodbu, přičemž jsem hned málem vrazila do nějakého chlapa s velkou lepenkovou krabicí v ruce.  Trochu jsem se zamračila a nechala ho projít, když jsem šla dál, tak jsem si všimla, že na chodbě celkově panuje zmatek. Pohybovalo se tam několik mužů v modrých kombinézách, kteří stěhovali nějaký nábytek, případně nosili krabice. Mezi těmi všemi jsem postřehla Leilu, která zrovna mířila k výtahu. Zrychlila jsem svoje tempo, abych jí dohnala, což se mi i povedlo.

„Ahoj.“ pozdravila jsem jí a dřív, než stačila cokoliv říct, tak jsem položila otázku. „Nevíš, co se tady děje?“ zeptala jsem se a tázavě se na ní podívala, během toho jsem taky uhnula dalšímu chlapovi, který tentokrát nes nějakou menší skříňku.

„Jé, ahoj.“ řekla Leila, načež se její rty roztáhly do širokého úsměvu. „Spíš já bych se tě měla ptát, jak to, že ty to nevíš. Od rána o tom mluví naprosto všichni.“ odpověděla mi na moji otázku, ovšem moc mi to nevysvětlila, naštěstí pokračovala dál. „Ale to je jedno.“ pronesla, potom jsme se obě zastavily před výtahem a Leila natáhla ruku, aby zmáčkla knoflík a přivolala ho. „Jde o to, že tvému milovanému dočasnému šéfovi se tu zalíbilo, ta se rozhodl, že tu bude mít svojí kancelář.“ vysvětlila a v jejím hlase jsem nemohla nepostřehnout ironii. Jakmile to dořekla, tak jsem byla neschopná slova. Po chvíli, kdy už bych byla snad schopná i něco říct, dveře od výtahu se otevřely a v nich se objevil Harry. Jakmile mě spatřil, na jeho tváři se objevil široký úšklebek.

„Jasmine.“ oslovil mě, načež vystoupil z výtahu a zastrčil si ruce do kapes u svých černých kalhot. Byl snad první, kdo neměl v téhle budově na sobě oblek. Dress code se tady bral hodně vážně, ale jemu jak se zdálo, to bylo jedno a ani mě to nepřekvapovalo.