Deal || Czech Harry Styles fanfiction

63. chapter ♦ Held against you

Seděla jsem na pohovce v tureckém sedu a pročítala si papíry, které jsem byly položené přede mnou. Byla jsem natolik zamyšlená, že jsem ani nepostřehla, že Harry vrátil zpátky do své kanceláře. Všimla jsem si ho, až když se posadil do křesla vedle. Vzhlédla jsem, rychle zamrkala, a pak se na něho koukla.

"Vidím, že jsi vzala doslova, když jsem řekl, aby sis udělala pohodlí." pronesl, přičemž se mu na tváři objevil pobavený úšklebek. Zatvářila jsem se nevinně a krátce se podívala na své lodičky, které se povaly kousek od gauče.

"Víš, jak moc z nich bolí nohy?" zeptala jsem se ho významně a vystrčila bradu. Jen pobaveně zavrtěl hlavou, čím jsem udržela naší konverzaci na tohle téma za uzavřenou. Sklopila jsem pohled zpátky k papírům, jelikož v tuhle chvíli byly pro mě nejdůležitější. 

"Nemáš hlad?" položil mi Harry z ničeho nic otázku. "Mohli bychom si někam zajít, máme ještě čas." doplnil potom, co se podíval na hodinky na svém zápěstí. Opět jsem se na něho podívala a zavrtěla hlavou v záporném odpovědi.

"Poslední, co teď chci, je jídlo." řekla jsem mu, protože do mé výpovědi zůstávalo jen několik hodin. Před pár dny mi přišlo předvolání a od té doby jsme si výslech několikrát procházeli, abych věděla, co mám čekat a nic mě nepřekvapovalo. Nejvíc jsem se bála, abych neřekla něco špatného, co by nějak uškodilo Harrymu. Nenáviděla bych se za to.

"Dobře." přikývl Harry, který si jistě dokázal představit, jak jsem se právě cítila. Pousmála jsem se, načež se Harry naklonil a chytil mou ruku. "Nemusíš se bát. Procházeli jsme si to nejméně stokrát a Stevem tam bude s tebou. Zvládneš to." ujistil mě, během čeho svíral neustále svíral mou ruku, což mě celkem rozptylovalo. 

"A co když to akorát zhorším? Řeknu nějakou hloupost nebo se do toho zamotám." pronesla jsem svoje obavy a volnou rukou si zastrčila pramen vlasů za ucho. "Bože, už budu radši mlčet." řekla jsem, když jsem si uvědomila, že jsem zněla jako nějaká chudinka, co se lituje. Musela jsem se vzchopit a začít jednat, ne brečet v koutě.

"Chceš si to projít ještě jednou?" 

---

Nadešla chvíle, kdy jsem seděla opět ve výslechové místnosti. Vedle mě seděl Steven a naproti muž, který mě chtěl vyslýchat i minule. Konečně jsem věděla jeho jméno, Robert Ward. Tvářil se opět stejně nepříjemně, což mě rozhodně nepřekvapovalo. Byla bych spíš naopak udivená, kdybych se nechtěla natáhnout a jednu mu vrazit do obličeje.

Snažila jsem se zůstat klidná, přede mnou na stole totiž ležel mikrofon a kamera, která měla celý výslech natáčet. Napřímila jsem se a položila ruce před sebe na stůl, následně jsem je spojila. Čekala jsem, kdy vše vypukne. Trvalo to jen pár vteřin.

"Můžeme začít?" zeptal se Ward a tázavě se na mě podíval. Přikývla jsem na souhlas, a pak se zhluboka nadechla. Očekávala jsem první otázku. "Můžete na začátek záznamu říct své jméno?" požádal mě, během čeho si něco zapisoval do papírů před sebou.

"Jasmine Stephns." pronesla jsem sebevědomě, za co jsem na sebe byla pyšná, protože uvnitř jsem byla naprosto ztracená, ale nesměla jsem se tak tvářit. Ward kývl, odkašlal si a odložil propisku na stůl.

"V jakém vztahu jste s obžalovaným pane Stylesem?" padla otázka, kterou jsem očekávala. Steven se mnou prošel snad všechny možné otázky, které mi mohli položit, stejně mě varoval, že mě určitě něčím zaskočí. Proto jsem si pořád opakovala, že musím zůstat silná a tvářit se, že jsem nad věcí.

"Chodili jsme spolu." odvětila jsem prostě, což byla další věc, kterou mi řekli. Odpovídat jasně a stručně, aby nemohli má slova formulovat jinak, navíc také nehrozilo, že bych se pak do něčeho zamotala a začala plácat hlouposti.