Deal || Czech Harry Styles fanfiction

58. chapter ♦ Time-bomb

Večeře proběhla nakonec dobře, i když vést rozhovor o citech před obchodním jednáním není nejlepší nápad. Harry byl napjatý, ovšem podařilo se mu to zvládnout a vše naštěstí klaplo tak, jak mělo. Byla jsem za to opravdu ráda, ale ještě raději jsem byla, když jsem byla konečně doma.

Další den mě čekala zkouška, kterou jsem zvládla, sice to mohlo být lepší, ovšem prošla jsem a to bylo hlavní. Zbytek dne jsem měla volna, tudíž jsem nemusela do práce. Upřímně jsem byla ráda, jelikož jsem Harryho nechtěla vidět, potřebovala jsem si uspořádat myšlenky a připravit se na to až mu budu čelit následující den. V hloubi duše jsem doufala, že se mu podaří najít sekretářku a já budu moc pokračovat ve své obvyklé práci.

Další den se mé přání vyplnilo, Harry měl novou sekretářku a já díky tomu nemusela pracovat přímo po jeho boku. Věděla jsem, že kdyby tomu tak nebylo, nedopadlo by to dobře. Udělala bych opět nějakou hloupost, třeba mu znova řekla, že jsme ho vlastně milovala. Otázkou bylo, jestli jsem stejné city měla i teď. Nedovolila jsem si přiznat pravdu, i když hluboko uvnitř jsem to moc dobře věděla.

Kvůli tomu všemu jsem si přišla jako časovaná bomba, ovšem neviděla jsem na odpočet a nemohla jsem vědět, kdy přijde výbuch. City jednoduše tak rychle nezmizí, nemluvě o tom, pokud se daná osoba vrátí a vyvolává ve vás to samé, co předtím, možná dokonce ještě intenzivněji. Snažila jsem se samozřejmě proti tomu bojovat, ale marně.

Při pomyšlení na to se mi chtělo křičet a řádně si nafackovat, jelikož jsem porušila snad všechny pravidla, které jsem si dřív dala. Podvedl mě, zničil mou důvěru vůči němu a já byla stejně mu schopná dát druhou šanci. Ano, tohle celé jsem brala jako celou druhou šanci, ovšem ne na obnovu našeho vztahu, ale na to, aby mi mohl dokázat, že je opravdu dobrý člověk, jak jsem si myslela.

Dny v práci probíhali v poklidu. S Harrym jsem se nevídala, jen jsem ho párkrát viděla na chodbě, což mi bohatě stačilo k tomu, abych byla na další půl hodinu naprosto nepoužitelná. Šlo to se mnou opravdu skopce, naštěstí jsem měla vedle sebe Andyho, který mě zásoboval koblihami. Také mě s nimi uplatil, abych šla na ples, který se pořádal dneska večer. 

Dost jsem pochybovala o tom, jestli se vejdu do šatů potom, co jsem snědla tolik koblih. Větší problém nastal doma, kdy jsem zjistila, že žádné vhodné šaty nemám. Vždycky jsem totiž spoléhala na šatník Lucille a celkově její pomoc, ovšem teď jsme jí u sebe bohužel neměla. Každou minutu jsem si díky tomu uvědomovala, jak moc mi chybí a jak bych si s ní chtěla moc promluvit mimo Skype.

Nakonec jsem zavolala Mile, aby vyrazila se mnou na nákupy. Samozřejmě se mnou spoléhala, jelikož byla jako každá jiná holka a zbožňovala nakupování. Společný čas jsme si užily a sehnaly šaty, které jsme potřebovala na dnešní večer.

Zamilovala jsem se do nich na první pohled, byly ušité z jemné látky krémového odstínu. Celkově působily jednoduše, ovšem ne nudně, protože v pase byly zúžené a na zádech měly značný výkroj. Za doplnění lodiček, psaníčka a pár šperků vše vypadalo ještě lépe. 

Po hodině moření s líčením a úpravou vlasů jsem byla připravená vyrazit. Při jízdě v taxi jsem váhala, jestli byl dobrý nápad jít, protože to znamenalo vidět Harryho. Na druhou stranu jsem se uklidňovala, že určitě dodržíme odstup, který se nám dařil předchozích pár dnů.

Byla jsem plná rozporů, věděla jsem to o sobě moc dobře. V jednu chvíli jsem chtěla něco, v druhý moment úplný opak. Musela jsem se pro sebe tiše ironicky zasmát. Kdy jsem se dostala do momentu, kdy jsem byla jako holky, kterými jsme předtím pohrdala?