Deal || Czech Harry Styles fanfiction

52. chapter ♦ Destiny, seriously?

Pohled Harryho

Už to bylo čtrnáct dní, co jsem přiletěl do Londýna a všechno šlo zatím přesně podle plánu. Sice jsem trávil všechen svůj čas zařizováním, ale vyplácelo se to. Prostory pro firmu měly být připravené během několika dní, pomalu jsem přetahoval investory na svojí stranu a připravoval budoucí strategii. Během toho všeho jsem si pořád našel čas, kdy jsem myslel na Jasmine. Představa, že je ve stejném městě jako já ve mně vyvolávala smíšené pocity.

Nejspíš bylo ukvapené se tady objevit, protože teď jsem se nemohl donutit k tomu, abych za ní šel, koukala by na mě jako na blázna. Pořád jsem si opakoval, že to udělám později, vzhledem k tomu, že jsem teď veškerou svojí energii věnoval expanzi, která musela vyjít, a kontrole celé firmy.

"Už jdu!" křikl jsem, když jsme uslyšel hlasité zaklepání na dveře. Nejspíš to byl poslíček s mojí večeří, kterou jsem si asi před půl hodinou. Bydlel jsem v hotelu, bylo to pro mě praktičtější než si teď ještě zařizovat byt. Vstal jsem z pohovky a odložil papíry, potom jsem se vydal ke dveřím. Otevřel jsem a k mému překvapení tam nebyl poslíček, ale můj dobrý kamarád Tobyas. Znali jsme se z dob, kdy jsme společně studovali na vysoké škole. Zažili jsme společně toho opravdu hodně, proto jsem ho hned kontaktoval, když jsem přijel do Londýna.

"Objednal jste si něco, pane?" zeptal se mě významně Tobyas, a potom zvedl do vzduchu několik složek, ve kterých byly životopisy studentů. Jeho otec byl děkan na univerzitě, díky čemu on tam pracoval jako pomocný lektor. Staral se o studenty, a proto mi jich teď několik těch nejlepších vybral. Chtěl jsem je k sobě do firmy.

"To už je z tebe poslíček?" odpověděl jsem mu otázkou a pobaveně se ušklíbnout. "Klesáš čím dál tím níž." neodpustil jsem si říct, i když byl opak pravdou. Vedlo se mu opravdu dobře, navíc byl chytrý, proto jsem chtěl, aby mi pomáhal, a následně jsem měl v plánu mu nechat celou pobočku v Londýně na starost, což byl důvod, proč do tohohle celého šel. Nechtěl jsem tady zůstat navždy, můj domov byl New York, tohle pro mě byla jen přechodná stanice.

"Dáte mi nějaké spropitné, pane?" pokračoval dál v naší hře, ovšem nakonec jsme se oba zasmáli a já ho pustil dovnitř do pokoje. "Opravdu se ti to bude líbit, koho jsem vybral." pronesl sebevědomě, když jsme mířili k pohovce.

"To doufám. Chci jenom ty nejlepší z nejlepších." oznámil jsem a přešel ke skříňce, ze které jsem vytáhl dvě skleničky a flašku whiskey. "Věřím, že neodmítneš." řekl jsem a tázavě se na něho podíval. Samozřejmě přikývl na souhlas, přičemž zvedl jeden koutek rtů nahoru.

"Znáš mě opravdu dobře." odvětil a rozepnul si knoflík u svého tmavě modrého saka, načež se posadil do křesla. "Nikdy bych neodmítl." dodal a rozhlédl se kolem sebe, načež upřel svůj pohled opět na mě. Usadil jsem se na pohovku a nalil zlatavou tekutinu do obou sklenek.

"Na naše úspěchy." řekl jsem po chvíli, a potom jsme si připili. "Tak už mi ukaž, koho všechno jsi mi sehnal." pronesl jsem po chvíli a natáhl se pro všechny složky, ovšem on se zastavil a dal mi všechny kromě jedné. Přimhouřil jsem oči a nechápavě naklonil hlavu na stranu.

"Tuhle složku dostaneš až zítra. Je v ní nejlepší z nejlepších pro naše účely." oznámil na vysvětlenou a na tváři mu pohrával tajemný úsměv. "Považuj to za můj uvítací dárek pro tebe." objasnil, přičemž si držel složku u sebe jako kdybych měl na něho skočit a vyrvat mu jí z ruky.

"Tobyasi, víš, jak moc nesnáším dárky a překvapení. Dej mi jí teď." řekl jsem, ovšem on jenom rázně zavrtěl hlavou. Povzdychl jsem si a začal si postupně pročítat životopisy, protože mě opravdu zajímalo koho vybral.