"Dobré ráno." řekla jsem Harrymu, jakmile jsem otevřela oči a trochu se zorientovala. Ležela jsem v Harryho posteli, přičemž on seděl v křesle na protější straně místnosti. Díval se z okna, ovšem jakmile jsem ho pozdravila, tak upřel svůj pohled na mě. "Jak ses vyspal?" zeptala jsem se ho, když neodpověděl, a tázavě povytáhla obočí. Pomalu jsem se posadila, načež jsem si zastrčila vlasy za ucho. Radši jsem nechtěla vědět, jak v tuhle chvíli vypadám.
"To bych ještě musel spát." pronesl zrovna ne dvakrát příjemně, přičemž se ušklíbl. Nenápadně jsem protočila oči, a pak se na něho znovu koukla. "Ani si nemůžu pořádně lehnout, jak mě bolí ty žebra." dodal a já naklonila nepatrně hlavu na stranu.
"Nemáš hlad?" zeptala jsem se. "Mohla bych pro nás udělat snídani." navrhla jsem s tím, že by mu to třeba mohlo zlepšit náladu, která teď byla nejspíš někde hodně hluboko pod bodem mrazu. Tázavě jsem povytáhla obočí a čekala na jeho odpověď.
"Hospodyně už snídani určitě udělala." řekl, a pak hned mluvil dál. "Jestli chceš, můžeme se jít najíst." dodal, načež vstal. Všimla jsem si, jak se trochu zašklebil. Určitě ho ty naražená žebra bolela, čemu jsem se ani trochu nedivila.
"Ehm, fajn." řekla jsem a vylezla z postele, i když se mi vůbec nechtělo, jelikož byla krásně vyhřátá. "Jdeme se nasnídat." dodala jsem, jakmile jsem si stoupla a protáhla se, protože jsem byla rozlámaná. Koukla jsem se na Harryho a přimhouřila oči, jelikož jsem viděla, jak si mě prohlížel. Nějak mu nevadilo, že jsem to zjistila.
"Tak pojď." pobídl mě a já se rozešla ven z ložnice, stejně tak jako Harry, který šel až za mnou. Vsadila bych cokoliv za to, že se mi koukal na zadek, ale nic jsem mu na to neřekla. Jen jsem si tiše povzdychla a pokračovala dál v chůzi do jídelny. Jakmile jsem do ní vešla, spatřila jsem velký stůl, na kterém byla hromada jídla jako minule, ovšem tentokrát tu byla i starší žena, která se hned na mě usmála. Měla na sobě normální oblečení, akorát kolem pasu jí visela uvázaná zástěra, z čeho jsem si odvodila, že je hospodyně.
"Dobré ráno, pane Stylesi a slečno…“ promluvila do ztracena, jelikož nevěděla mé jméno. Už jsem se ho chystala vyslovit, ovšem Harry mi skočil do řeči.
"Jasmine." řekl Harry prostě, načež se posadila ke stolu. "Její jméno je Jasmine." zopakoval a já se trochu zamračila, protože se choval, jako kdybych v místnosti vůbec nebyla. Vydechla jsem, a pak se posadila vedle Harryho.
"Dobré ráno, slečno Jasmine." pozdravila mě a já jí kývla na pozdrav, přičemž jsem zvedla koutky do menšího úsměvu. "Budete si ode mě něco přát?" zeptala se hned na to, načež se na nás s Harrym střídavě koukala.
"Ne, děkuju a nemusíte mi říkat sle-"
"Nic, Valerie." přerušil mě Harry už podruhé za dnešní ráno. Zamračila jsem se, ale potom si raději vzala toust, který ležel na talíři vedle mě. "Nech nás o samotě." dodal chladně. Omluvně jsem se podívala na Valerii. Bylo mi jí líto, rozhodně se snažila a tohle dostávala na oplátku.
"Jistě. Kdybyste něco potřebovali, budu vedle v kuchyni." oznámila, načež odešla pryč. Vzhledem k tomu, jak se Harry choval, jsem se rozhodla radši mlčet. Vzala jsem si do ruky nůž a začala si mazat svůj toust, do kterého jsem se chtěla potom zakousnout, ovšem na poslední chvíli jsem se zastavila, jelikož jsem cítila, jak mě Harry propaluje pohledem.
"Namažeš mi taky jeden?" položil otázku, jakmile jsem se na něho podívala. Došlo mi, že to sám nezvládne, vzhledem k tomu, že má v tuhle chvíli jenom jednu zdravou ruku. Nakonec jsem se to rozhodla udělat jednoduše, dala jsem mu na talíř před něho svůj toust.
ČTEŠ
Deal || Czech Harry Styles fanfiction
FanfictionJak daleko je člověk schopný zajít, aby zachránil osobu, kterou miluje?