Deal || Czech Harry Styles fanfiction

26. chapter ♦ You're lovely couple

„Fajn, už teď tě za to nesnáším.“ řekla jsem, během čeho jsem si zavazovala tkaničku u své brusle. Krátce jsem se podívala na Harry, který sledoval dění na kluzišti. Byli tam převážně mladí lidé nebo rodiče s dětmi.

„Ale nepřeháněj.“ odvětil Harry, načež se na mě podíval s rukama založenýma na hrudi. Své brusle, které jsme si půjčili ve stánku o kousek vedle, měl už dávno zavázané na rozdíl ode mě. „Určitě se ti to bude líbit.“ dodal, a pak se na mě podíval vševědoucím pohledem.

„Nestála jsem na tom od šesti let.“ pronesla jsem, a pak si nasadila rukavice zpátky na mé promrzlé prsty. „Nebudu to umět.“ řekla jsem, a potom si opatrně stoupla. Na normálním povrchu jsem zvládla stát bez problémů, ovšem bylo mi jasné, že to na ledu nebude jen tak.

„Pojď.“ pobídl mě, a potom ke mně natáhl rukou, za kterou jsem ho ochotně chytla. Začala jsem se s ním pomalu blížit k ledové ploše, která se nacházela uprostřed parku. Jakmile jsme se objevili před vchodem na kluziště, Harry mě pustil a vstoupil na ledovou plochu jakoby nic. Zhluboka jsem se nadechla, a pak přimhouřila oči. Určitě to nebude tak těžké, jak to vypadá.

„Fajn. Jde se na to.“ zamumlala jsem pro sebe tiše. Chytila jsem se rukama mantinelů, a pak koukla na Harryho, který mě s očekáváním sledoval. Stál asi tak metr přede mnou. Vstoupila jsem na led, během čeho jsem se pevně přidržovala okrajů kluziště. Když jsem si byla aspoň částečně jistá, že mám stabilitu, pomalu jsem je pustila a začala se narovnávat.

„Vidíš, jak ti to jde.“ řekl Harry a já si nebyla jistá, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá jenom srandu. „Co kdybys teď zkusila popojet trochu dopředu?“ navrhl a tázavě povytáhl přitom obočí. Váhavě jsem se na něho podívala.

„Dobře.“ vydechla jsem, a potom pohnula s jednou nohou dopředu, což se mi hned jevilo jako to nejhorší, co jsem mohla udělat. Podjela mi brusle a já okamžitě ztratila rovnováhu. Začala jsem padat, ovšem naštěstí Harry byl pohotový a chytil mě.

„V pohodě?“ zeptal se mě s úšklebkem, během čeho já ho objímala kolem ramena a visela na něm celou svou váhou. Nedařilo se mi postavit zpátky na nohy, protože mi to pořád podkluzovalo. Nakonec mě Harry trochu nadzvedl, čím mi dal šanci se konečně postavit. I když bych si to nikdy nemyslela, tak jsem byla vděčná, že mi nechal ruku kolem pasu.

„Jo.“ zamumlala jsem konečně odpověď na jeho otázku, a pak se porozhlédla kolem sebe. Všichni bruslili naprosto bez problémů kromě mě. „Bože, vypadám jako idot.“ řekla jsem, a pak hned pokračovala dál. „I malý děti umí bruslit na rozdíl ode mě.“ zamrmlala jsem zoufale.

„Když se budeš snažit, tak budeš taky umět.“ řekl mi Harry, přičemž se mi podíval do tváře. Přikývla jsem a nepatrně se usmála. Popravdě byl nezvyk, že nebyl oblečený formálně a neměl na sobě oblek, ovšem pořád mu to slušelo a zachovával si určitě šarm. „Teď se rozjedeme, dobře? Neboj se, nepustím tě.“ oznámil, čímž mě vyrušil z přemýšlení.

„Ehm, fajn.“ odpověděla jsem, a pak se nechala vést Harrym, který se rozjel.

---

„Je něco, co neumíš?“ položila jsem otázku asi po půl hodině, co jsme bruslili. Já už zvládla ujet pár metrů, aniž bych spadla a Harry jezdil kolem mě, jako kdyby se narodil s bruslemi na nohách. Byla jsem ráda, že byl vždycky kolem mě, jelikož mě vždycky chytil. A upřímně, když jsme jeli první kolečko, tak jsem se ho držela jako klíště. Musel být na nás vtipný pohled, teda spíš na mě.

„Ne.“ odpověděl Harry, což mě donutilo protočit oči.

„Mělo mě napadnout, že mi něco takového odpovíš.“ zamumlala jsem, a pak hned na to dodala. „Hloupá otázka.“ řekla jsem, načež jsem dojela k mantinelu a vítězně se ho chytla. Právě jsem zažívala minutu bez pádu. Můj osobní rekord.