Deal || Czech Harry Styles fanfiction

65. chapter ♦ Good news

Nemohla jsem nečině sedět a jenom čekat, jak vše dopadne. Bylo mi jasné, že pravděpodobně moc nezmůžu, ovšem potřebovala jsem vědět, že jsem udělala vše co bylo v mých silách. Nejdřív jsem neměla ponětí, kde bych měla vůbec začít, jelikož jsem neměla zkutečnosti s podobnými věcmi.

Vzhledem k tomu, že v Harryho kanceláři bylo velké množství podkladů k případu, rozhodla jsem se začít právě tam. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem se vším prodírala, ale odhadovala bych to už na několik hodin. 

Seděla jsem uprostřed místnosti v tureckém sedu, kolem se povalovala hromada kelímků od kafe společně se složkami, papíry a dalšími věcmi. Už jsem téměř nevnímala text, který jsem měla napsaný na papíře před sebou, ale nutila jsem se pokračovat dál. Netušila jsem, kolik zbývalo času.

Harryho soud mohl být už za pár dní, podle toho co řekl Steven. Uklidňoval mě, že do té doby doby se bude snažit prokázat jeho nevinnu a vymyslet strategii. 

Pořád mi přišlo všechno jako špatný vtip. Nechtěla jsem uvěřit a hlavně si připustit, že je šance, že Harry půjde do vězení. Sice jsme se dlouho neviděli, ovšem pořád byl pro mě velký rozdíl, jestli žije někde šťastně na svobodě nebo je zavřený ve vězení za něco, co neudělal. Věřila jsem mu bez sebemenších pochyb. Udělal mnoho špatných věcí, ale tohle mi k němu nešlo. Znala jsem ho moc dobře, možná bych se odvážila říct, že víc než kdokoliv jiný. 

Stejně bylo ironické, jak náš vztah začal, a kam došel. Nikdy by mě nenapadlo, že Harry bude pro mě znamenat tolik, a že bych byla pro něho schopná tolik obětovat. Cítila jsem k němu něco, co k nikomu přede mnou. Ze začátku jsem se toho děsila a snažila si to nepřiznat, ale časem strach odezníval, protože jsem věděla, že moje city nejsou jednostranné.

Když jsem byla s ním, měla jsem pocit jistoty. Věděla jsem, že se na něho můžu obrátit v jakékoliv situaci a on tu pro mě bude, což by mě nenapadlo v den, kdy jsem ho potkala. Už jsem si ani přesně nepamatovala, co jsem si o něm myslela, když jsem ho poprvé potkala, ale tušila jsem, že to nebylo nic hezkého. 

Tiše jsem si povzdychla a odložila papír, když jsem dočetla. Nevzala jsem si další, promnula jsem si oči a přemýšlela nad tím, jestli by mi neprospělo, kdybych na pár minut zavřela oči a odpočinula si.

Pomalu jsem vstala a přešla k pohovce, na kterou jsem si lehla. Přetočila jsem se na bok a pod hlavu si dala polštář. Oční víčka mi náhle připadaly ještě těžší než před chvíli, než jsem se nadála, tak jsem usnula.

---

"Jasmine?" uslyšela jsem své jméno potom, kdo se mnou někdo lehce zatřásl. "Jasmine." řekl dotyčný ještě jednou, čím mě probudil. Tiše jsem zamručela, a potom se donutila otevřít oči. Trvalo mi pár vteřin, než jsem si přivykla na světlo a zaostřila na osobu, která stála nade mnou.

"Andy?" zamumlala jsem překvapeně a nadzvedla se na loktu. "Co tady děláš?" zeptala jsem se ho rozespale, a pak se pomalu posadila. Promnula jsem si oči a koukla se na hodiny, abych zjistila, jak dlouho jsem spala. Myslela jsem si, že to bylo jenom pár minut, ale pletla jsem se. Spala jsem rovnou několik hodin.

"Myslel jsem si, že by se ti hodila pomoc." odpověděl mi s mrknutím, a pak zvedl do vzduchu sáček s koblihami. Musela jsem se usmát, jelikož jsem si vážila toho, že tady byl. Předtím jsem mu napsala zprávu, ovšem netušila jsem, že sem přijde. 

"To hodila." souhlasila jsem s ním a zastrčila si pramen vlasů za ucho. "Rozhodně si nebudu stěžovat, když začneme menší svačinkou." řekla jsem jakoby nic, jelikož jsem si uvědomila, že mám obrovský hlad.