Deal || Czech Harry Styles fanfiction

39. chapter ♦ Tell me everything

Byla mi zima, ale dovnitř se mi vracet nechtělo. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem už stála na balkóně jen v košili a dívala se na ranní ulice New Yorku. Dobře se mi v tuhle chvíli přemýšlelo, což bylo přesně to, co jsem potřebovala. Musela jsem si všechno urovnat v hlavě a vymyslet co dál, jelikož v tuhle chvíli šlo o hodně. Popravdě jsem netušila, kdy nastal moment, ve kterém se celý můj svět otočil o sto osmdesát stupňů.

Trhla jsem sebou, když jsem ucítila, jak se mě někdo dotkl. Prudce jsem se nadechla, jakmile mi došlo, že to jsou Harryho ruce, jenž mě objaly kolem pasu a přitiskly si mě tím blíž k jeho tělu. Nečekala jsem, že se tady objeví vzhledem k tomu, že bylo něco po páté hodině ranní. Mně vůbec nešlo spát, spíš jsem se celou dobu převalovala v posteli vedle Harryho.

"Jsi úplně promrzlá." zamumlal Harry tichým hlasem, načež se krátce odmlčel. "Jak dlouho tu už stojíš?" zeptal se po chvíli a já jen pokrčila rameny, jelikož jsem na jeho otázku nedokázala odpovědět. Mohla jsem tady být jen několik minut, ale také mnohem více.

"Netuším." řekla jsem potichu a nakonec se otočila, tudíž jsem Harrymu čelila. Zaklonila jsem hlavu dozadu a koukla se Harrymu do tváře, přičemž jsem zvedla koutky do nepatrného úsměvu. Vypadal rozespale, nemluvě o tom, jak měl rozcuchané vlasy.

"Pojď dovnitř, jinak budeš nemocná." pronesl Harry, a než jsem se nadála, tak mě chytil za ruku. Aniž bych měla šanci cokoliv říct, tak mě vedl dovnitř. Vešli jsme do obývacího pokoje a Harry za námi zavřel velké prosklené dveře na balkón. Lhala bych, kdybych řekla, že nebylo příjemné cítit teplo. "Co tě napadlo tam stát jenom takhle?" zeptal se po chvíli s povzdychem, přičemž se natáhl na pohovku pro deku, kterou mi potom přehodil kolem ramen.

"Děkuju." řekla jsem a přitiskla si deku blíž k tělu, načež jsem se posadila do křesla vedle mě. "Přemýšlela jsem." pronesla jsem potom, co jsem se přestala rozhlížet po místnosti. Byl tady pořád ještě nepořádek ze včerejšího večírku, ale nebylo to nic katastrofického.

"A to jsi nemohla přemýšlet někde vevnitř?" položil Harry otázku s povzdychem, načež se posadila na konferenční stolek přede mnou. Přimhouřila jsem oči a začala si prohlížet jeho tetování na hrudi, kterou jsem viděla díky tomu, že měl na sobě jenom černé tepláky od pyžama.

"Možná." odpověděla jsem neurčitě, a pak raději sklopila pohled, jelikož jsem si všimla Harryho úšklebku, který mi jasně říkal, že jsme byla přichycená. "Ale ten výhled stojí opravdu za to." dodala jsem po chvíli a zvedla koutky do menšího úsměvu.

"Souhlasím s tebou, ale příště si obleč něco víc, než mojí košili." pronesl hravě, načež mě chytil za mou promrzlou ruku, díky čemu jsem ucítila příjemný pocit po celém těle. Koukla jsem se na něho a nepatrně naklonila hlavu na stranu. "Tím neříkám, že se mi nelíbí, když nosíš mojí košili." dodal, což mě donutilo se pobaveně ušklíbnout.

"O tom rozhodně nepochybuju." odvětila jsem hravě, k čemu jsem trochu našpulila rty. Náhle mezi námi začalo panovat ticho, které jsem nakonec přerušila já. "Jak to, že nespíš?" položila jsem otázku, která mi v poslední chvíli proběhla v hlavě několikrát.

"Probudil jsem se a ty jsi tam nebyla, tak jsem tě šel najít." odpověděl a já přikývla, jelikož jsem z nějakého nevysvětlitelného důvodu, nevěděla, co říct. Jedna z věcí, nad kterou jsem i předtím přemýšlela, byla, jaký mám vlastně vztah s Harrym a co k němu cítím. Popravdě se mi líbilo, co řekl Harry. Je to víc než obchodní vztah. To pro tuhle chvíli stačilo, aspoň teda mě. Necítila jsem se totiž na to, aby z toho bylo něco víc. Bylo toho na mě teď moc. "Chceš uvařit čaj?" zeptal se mě z ničeho nic Harry, čímž mě už podruhé vyrušil z přemýšlení.