Deal || Czech Harry Styles fanfiction

62. chapter ♦ It's all my fault

"Budeš mě už muset pustit." řekl mi Isaac, kterého jsem svírala pevně ve svém objetí. Nechtěla jsem ho nechat jít, chtěla jsem být sobecká a mít ho u sebe v Londýně minimálně ještě týden. "Hlásí můj let." dodal, díky čemu jsem si uvědomovala, že opravdu je tady moment, kdy ho budu muset nechat jít.

"Já vím." přiznala jsem, ale pořád ho ještě držela. "Bude se mi po tobě stýskat, ani netušíš, jak moc." doplnila jsem tiším hlasem, ovšem pořád dost hlasitě na to, aby to slyšel i přes hluk, který panoval na letišti.

"Mně taky." oznámil, a potom se na mě koukl. "Postarej se o Harryho, dobře? A taky mi dej vědět, když bude něco nového." mluvil dál a já přikyvovala, jelikož přesně tohle jsem měla v plánu. Pousmála jsem se a zadívala se na něho.

"Neboj, to přesně udělám." ujistila jsem ho, a potom ho pustila, jinak bych toho už nebyla schopná. "Ty zase pozdravuj rodiče a vyřiď jim, že přijedu, co nejdřív to půjde." doplnila jsem s menším úsměvem.

"Dobře." pronesl, pak se ke mně naposledy natáhl a dal mi pusu na tvář. Usmála jsem se a poplácala ho po rameni. "Měj se." rozloučil se a přešlápl z nohy na nohu. Přikývla jsem, přičemž jsem rychle zamrkala, abych zahnala slzy. Nemohla jsem se teď rozbrečet.

"Ty taky." řekla jsem mu a krátce se odmlčela. "Opatruj se a zavolej mi hned, jak přistaneš. Platí?" dodala jsem, načež Isaac přikývl. Pak se otočil a vydal se do zóny, kam jsem už nemohla. Sledovala jsem ho do poslední chvíle, zamávala jsem mu, když se na mě otočil předtím, než zatočil za roh a zmizel z mého dohledu. Tiše jsem si povzdychla a chvíli ještě stála na místě, nebyla jsem schopná se hnout z místa.

Koupila jsem si ve stánku kafe a dívala se na velký televizor, na kterém byly vypsané všechny odlety a přílety. Čekala jsem do momentu, kdy se vedle Isaacovo letu objevilo, že vzlétl. Byl čas jít domů, chtěla jsem si udělat pár věcí do školy a zavolat Harrymu. Od včerejška jsem s ním nemluvila, chtěla jsem zjistit, co je nového a jak vše zvládá, určitě to nemohlo být snadné.

Netrvalo dlouho a stála jsem před domem, ve kterém jsem bydlela. Už jsem si chtěla vytáhnout klíče z kabelky, když v tom přistoupili dva muži v obleku. Jejich obličej postrádal jakýkoliv výraz, lhala bych, kdybych řekla, že mi nenaháněli husí kůži.

"Jasmine Stephens?" oslovil mě jeden z nich. Na sucho jsem polkla a následně pomalu přikývla, načež jsem se rozhlédla kolem sebe. "Budu vás muset požádat, abyste šla s námi." promluvil ten druhý potom, co ukázal svůj odznak.

---

Seděla jsem ve výslechové místnosti už nějakou dobu. Nikdo za mnou nepřišel, aby mi pořádně vysvětlil, co se děje, ovšem bylo mi jasné, že celá situace má něco společného s Harrym. Včera mě varovali, že k něčemu podobnému určitě v nejbližší době dojde, proto jsem z kabelky vytáhla vizitku, kterou mi včera Harry dal, kvůli téhle situaci. Tiše jsem si povzdychla a dál zírala na kus papíru ve svých rukách. Aniž bych si to pořádně uvědomila, nepatrně jsem vizitku zmuchlala a ohnula jí rohy.

Po několika dalších minutách se konečně dveře otevřely a dovnitř vešel muž v obleku. Mohlo mu být něco kolem čtyřiceti let a už jen svým pohledem vzbuzoval respekt. Upřela jsem na něho svůj pohled a sledovala ho, jak se posadil na židli na opačné straně stolu než jsem seděla já.

"Zdravím, slečno Jasmine." pozdravil mě, přičemž na mě díval svýma chladnýma očima. Překvapivě jeho hlas nebyl nepříjemný, jak jsem očekávala. Napřímila jsem se a čekala, co bude dál. "Rád bych se vás zeptal na několik otázek ohledně pane Stylese." doplnil a otevřel složky, které měl položené na stole před sebou.