Deal || Czech Harry Styles fanfiction

37. chapter ♦ Lock the door

"Jak mám něco koupit člověku, který má všechno?" zeptala jsem se zoufale Lucille, když jsme procházely nákupním centrem. "A když už nemá, tak si to může hned koupit." dodala jsem nespokojeně a rozhlížela se kolem sebe, jestli náhodou nezahlédnu něco, co mě zaujme.

"Neboj se, něco vymyslíme." ujistila mě Lucy a povzbudivě se na mě koukla. "Jinak nechápu, jak jsi mohla zapomenout na to, že tvůj přítel má narozeniny." pronesla po chvíli a já se kousla nervózně do rtu. "Nepodobá se ti to." řekl škádlivě a drkla do mě bokem.

"Tak jsem jednou zapomněla." oznámila jsem, ale ne popravdě, a protočila oči. Nikdy bych se snad nedozvěděla, že má Harry narozeniny, kdyby včera někdo ve firmě nezmínil dnešní večírek, který se pořádal na oslavu jeho narozenin, které měl ovšem až zítra. "To se stane každému." dodala jsem na svou obranu a napřímila se. "Nemluvě o tom, že poslední dobou je toho na mě nějak moc." řekla jsem po chvíli s pokrčením ramen.

"Byt si za chvíli budeš moc odškrtnout ze seznamu." pronesla Lucy a povzbudivě na mě koukla. "Což mi připomíná, že bychom se mohli jí mrknout do nějakého nábytku a koupit ty záclony." navrhla a já souhlasně kývla, jelikož to byl dobrý nápad. Byt jsem měla už skoro celý vybavený, akorát chybělo jen několik drobností, díky kterým jsem tomu zahnula říkat opravdu domov.

"Jo, to bychom mohly." řekla jsem, a pak se vydala do prodejny s nábytkem. "Stejně to nevypadá na to, že by mě napadl dárek pro Harryho." pronesla jsem nespokojeně. Neměla jsem ponětí, co by se mu tak líbilo, kromě určitých věcí, které jsem hned zamítla. Připadalo mi, že jsem o něm věděla všechno, ale zároveň nic. Vím, že to zní absurdně, ale bylo to jednoduše tak.

"Něco tě určitě napadne." ujistila mě povzbudivě a usmála se na mě. Netrvalo dlouho a vešly jsme do velkého obchodu s nábytkem, nepřemýšlely jsme a rovnou se vydaly do části, kde prodávaly různé látky včetně záclon. "Tak jaké?" zeptala se Lucy a tázavě na mě koukla, načež se začala prohrabávat zbožím.

"Nejlépe nějaké tmavě hnědé." odpověděla jsem, a pak se pustila do vybírání. Během chvíle jsme už stály u pokladny a platily, ovšem nejenom záclony, ale další hromadu věcí, které nám cvrkly cestou o nos, včetně dárku pro Harryho. Normálně bych tolik neutrácela, ale díky penězům od Harryho, přesněji z naší smlouvy, jsem se mohla občas trochu rozšoupnout.

---

"Už jsem myslela, že mi upadnou ruce." řekla jsem s kratším smíchem, když jsem vešla do kuchyně a položila na linku hromadu tašek, načež jsem si všimla velké zlaté krabice s černou mašlí. Přimhouřila jsem oči a přešla o něco blíž.

"A podívejme, kdo dostal dárek." oznámila Lucille, která se z ničeho nic objevila vedle mě. Posadila se na kuchyňskou skříňku a pozorně mě sledovala, jak jsem opatrně otevřela krabici. Vevnitř byly černé šaty s bílými ornamenty v horná části. Nemohl chybět ani úhledně napsaný vzkaz na bílém papíře, který jsem si vzala do ruky a pečlivě si ho přečetla.

Menší drobnost na večer, když si pod to vezmeš něco sexy, nebudu si stěžovat.

PS: Řidič tě vyzvedne v pět

"Co ti tam píše, že se tak červenáš?" zeptala se mě se smíchem Lucy, načež mi chtěla vytrhnout vzkaz z ruky, ale já jí v tom na poslední chvíli zabránila. "Fajn, tak mi to neukazuj." řekla naoko uraženě a vyplázla na mě jazyk, ale nakonec se zasmála stejně jako já. Na několik vteřin mezi námi začalo panovat ticho. "Vím, že jsem se tě ptala asi už milionkrát, ale kde seženu přítele jako je Harry?" položila otázku, během čeho si pozorně prohlížela šaty, které před chvíli vytáhla z krabice.