Deal || Czech Harry Styles fanfiction

42. chapter ♦ Dinner. At seven. With me.

"Sebastiane, okamžitě odtud odejdi." řekla jsem, během čeho jsem se zády opírala o dveře, čímž jsem je držela otevřené. "Hned." dodala jsem mnohem rázněji. Propalovala jsem pohledem, ovšem to ho nejspíš nezajímalo, stejně jako má slova. Bylo obdivuhodné, jak se dokázala má nálada rychle změnit. Ještě před chvíli jsem si připadala naprosto skvěle, teď to bylo naopak. Cítila jsem se příšerně, navíc jsem měla strach, který jsem ovšem úspěšně skrývala.

"Zavři dveře." odpověděl mi naprosto klidným hlasem Sebastian, načež se posadil do křesla, čím mi dal najevo, že jen tak neodejde. Rozepnul si knoflík u saka a položil si ruce na opěrky. "No? Bude to?" zeptal se a povytáhl obočí. Nemohla jsem si nevšimnout, jak v jeho očích pohrávala jiskřičky, což dokazovala, že si tuhle situaci užíval. Aspoň jeden z nás.

"Jestli něco uděláš, tak…“ nedokončila jsem to a zavřela dveře, jelikož jsem věděla, že jinudy cesta nevede. Zamířila jsem ke stolu a posadila se na svou židli, díky čemu jsem měla bariéru mezi ním a sebou. Stůl, který mi však připadal náhle strašně málo. Celá místnost byla najednou až moc malá a panovalo tu až podezřelé ticho.

"Nic neudělám, neboj se." pronesl jemně, ovšem na mě to mělo naprosto opačný účinek. Pocítila jsem husí kůži a náhlý chlad. "Říkal jsem ti, že se nemusíš bát." řekl, ale já se na něho stejně skepticky koukala, protože bych mu nevěřila ani nos mezi očima.

"Proč jsi tady?" položila jsem otázku, jelikož jsem tohle celé chtěla mít, co nejdřív za sebou. Toužila jsem vymazat jméno Sebastian ze svého života, jak nejrychleji to šlo a bez jakýchkoliv vedlejších škod. Nemohla jsem dopustit, aby Seb vyzradil pravdu novinám. To by stálo Harryho firmu, která pro něho hodně znamenala, a on znamenal hodně pro mě, i když bylo pořád těžké si to připustit.

"Přišel jsem tě pozvat na večeři." řekl mi, během čeho se na mě usmíval. Barva mi zmizela z obličeje, jelikož se mi tohle vůbec nelíbilo. "Dneska večer v sedm. Eleven Medison Park." začal upřesňovat informace. "Už jsem nám rezervoval stůl." dodal po nějaké době ticha, které jsem nebyla schopná přerušit, i když jsem chtěla.

"To je hezký, že jsi rezervoval stůl, ale nikam s tebou nejdu." namítla jsem, a potom se otočila k počítači, čím jsem chtěla naznačit, že mám práci. Popravdě jsem toho moc dělat nemusela, ale na tom vůbec nezáleželo.

"Nejdeš?" zopakoval, a tentokrát jeho hlas zněl jinak, než předtím. Otočila jsem se a nasucho polkla, když jsem spatřila, jak se zapírá dlaněmi o stůl a naklání se dopředu. "To ještě uvidíme." řekl tiším hlasem, načež bez jakéhokoliv dalšího slova opustil kancelář. Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsem ještě zírala na místo, kde stál, a přemýšlela, jak se z tohohle všeho dostanu.

---

 Potřebovala jsem zaměstnat svou mysl, proto jsem pracovala jako o život. Vyplnila jsem formuláře, které mohl počkat klidně až do příštího týdne, obvolala jsem několik lidí, zařídila schůzky a sestavila plán na několik dní dopředu. Účel to splnilo, nemyslela jsem na Sebastiana, Harry a všechny problémy. Také jsem ztratila pojem o čase, tudíž mě překvapilo, že když jsem se koukla na hodiny, tak chybělo jen několik minutek do třetí, což znamenalo pro dnešek padla.

Zavřela jsem diář, vypnula počítač a vstala od stolu. Z věšáku jsem si vzala kabát, přezula se do kozaček a začala sbírat své věci do kabelky, když najednou do kanceláře vešel po krátkém zaklepání Harry. Otočila jsem se na něho a nepatrně se pousmála, když mi došlo, že máme domluvený program.

"Ahoj." pozdravila jsem ho, načež jsem si přehodila kabelku přes rameno. "Půjdeme?" zeptala jsem se, a pak přimhouřila oči, když mi došlo, že Harry nemá kabát.