Deal || Czech Harry Styles fanfiction

59. chapter ♦ A little surprise as always

"Příští týden by mohl být stejný jako tenhle a ten předchozí." pochvaloval si Andy, když jsme si balili své věci. Konečně přicházel víkend, i když u mě to znamenalo akorát učení a dodělávání seminární práce, kterou jsem musela odevzdat už v pondělí, tudíž jsem měla práce nad hlavu. Bylo mi jasné, že si moc neodpočinu, ale už jsem se s tím smířila, jelikož poslední dobou jsem se téměř nezastavila.

"Myslíš tím bez šéfa?" zeptala jsem se pobaveně a tázavě povytáhla obočí. Harry byl pryč už čtrnáct dní, díky čemu tady panovala o něco uvolněnější atmosféra. Věděla jsem, že bych měla být ráda, že ho nevidím každé ráno jak jde do kanceláře nebo jak má na něco ty své příšerné připomínky, ale trochu mi to chybělo. Vlastně hodně, ovšem to jsem si v žádném případě nechtěla přiznat.

Když jsem přijela do Londýna, začala jsem na Harryho postupně zapomínat, vypadalo to, že začnu novou kapitolu života, ovšem pak jsem ho potkala znovu. Teď je mi jasné, že nová kapitola života bez něho nejspíš nebude, což všechno rozhodně komplikovalo. Jednoduše jsem nebyla schopná otevřít svou náruč jako že se nic nestalo, jelikož se stalo.

"Přesně tak." souhlasil Andy a přehodil si přes rameno svojí tašku, načež se porozhlédl po stole jestli náhodou něco nezapomněl zabalit. "Hned je všechno lepší, když nám nikdo neruší naše koblihové pauzy." řekl s významným pohledem. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou a upravila si svoje sáčko.

"Něco na tom bude." pronesla jsem neurčitě, čím jsem tohle celé téma uzavřela, nechtělo se mi mluvit o Harrym dál, už tak jsem ho měla plnou hlavu. "Jinak nechceš skočit ještě na menší pozdní oběd nebo tak?" zeptala jsem se, jelikož jsem měla celkem hlad a doma mě čekala prázdná lednička, přičemž další donášku pizzy nebo číny bych asi nepřežila.

"To zní dobře, ale už mám jiné plány." odpověděl mi a krátce se odmlčel. "Jdu na rande." řekl, načež se mu na tváři objevil široký úsměv. Samozřejmě si hned získal mou plnou pozornost, naklonila jsem trochu hlavu na starost a uculila se.

"Rande?" zopakovala jsem po něm významně. "S kýmpak?" položila jsem mu zvědavě otázku, a potom popadla svou kabelku. Byla jsem připravena k odchodu, proto jsme se s Andym rozešli pomalu ven z kanceláře, ale ještě předtím jsme se rozloučili s ostatními.

"Emily." odpověděl mi, čím mi toho moc neobjasnil. "Přistěhovala se k nám do vchodu asi před týdnem, tak jsem jí navrhl, jestli nechce někam zajít a...to je asi všechno." vysvětlil, když jsme stáli u výtahu a čekali na to, kdy přijede.

"Tak hodně štěstí." popřála jsem mu upřímně a usmála se na něho.

"Budu ho potřebovat. Randění není zrovna moje parketa."

---

"A co Owen?" zeptala se mě Lucille, kterou jsem viděla na monitoru počítače. Zase jsme si spolu volaly, což bylo přesně co jsem potřebovala v pátek večer, i když v New Yorku u Lucy bylo právě odpoledne. Časové posuny byly opravu zlo, najít vhodnou chvíli pro nás obě bylo opravdu těžké.

"Co by s ním bylo?" odvětila jsem vcelku hloupě a krátce se odmlčela. "Byl tady v úterý." doplnila jsem, načež jsem pokrčila rameny. Měla jsem sto chutí teď notebook zavřít, protože oči Lucy mě propalovaly i přes takovou dálku.

"A?" pronesla dychtivě, nejspíš chtěla víc detailů. Na jednu stranu mě to dohánělo k šílenství, na druhou stranu bylo fajn se vypovídat, kdyby mě takhle nenutila, tak bych vše držela v sobě, protože jsem nebyla zrovna osoba, co se ráda někomu svěřuje.

"Nic. Jsme opravdu jenom kamarádi." odpověděla jsem na její otázku, čím jsem jí nejspíš zklamala, protože žádné peprné detaily nebudou. "Jenom kamarádi." zarazila jsem jí dřív než stačila cokoliv říct, protože jsem už v hlavě slyšela nějakou její poznámku.