Deal || Czech Harry Styles fanfiction

18. chapter ♦ With me

„Ehm, mami, tati. Tohle je Harry.“ představila jsem osobu stojící vedle mě svým rodičům. „Harry, tohle jsou moje rodiče. Jullian a Wren.“ dodala jsem hned na to, přičemž jsem se na ně střídavě koukala. Upřímně ani jsem pořádně nevěděla, jaký z toho všeho mám pocit, popravdě jsem si přišla tak nějak otupělá. Jako kdyby šel celý okolní svět mimo mě; jako kdyby to byl nějaký sen, nebo spíš noční můra.

„Ráda tě poznávám.“ pronesla po chvíli mamka, načež si otřela své uslzené tváře. „I když mě mrzí, za jaké situace to musí být.“ řekla hned na to, během čeho se jí na tváři objevil menší úsměv, který jí rozhodně musel stát hodně úsilí. Táta pro jistotu nic neříkal, jenom se díval na mě a Harryho s přimhouřenýma očima.

„Já vás taky.“ promluvil Harry potom, co mě objal jednou rukou kolem pasu. Najednou mezi námi nastalo ticho, nikdo nic neříkal, protože se nic nehodilo. Popravdě i já byla ztracená ve svých myšlenkách, aspoň do té doby, než promluvila mamka.

„Jasmine, zlatíčko, jestli chceš, nemusíš tady být.“ řekla směrem ke mně, což byl důvod, proč jsem se na ní podívala. „Klidně jdi domů. Kdyby se něco změnilo, tak ti dáme vědět.“ dodala po menším odmlčení. Rázně jsem zavrtěla hlavou, jelikož teď nebyla jakákoliv šance, že by mě někdo dostal domů. A i kdybych byla doma, tak bych stejně pořád koukala na telefon a čekala, jestli náhodou někdo nebude volat, tudíž by to vyšlo na stejno.

„To spíš vy jděte domů.“ pronesla jsem. „Vypadáte oba unaveně.“ pokračovala jsem hned dál. Nemohla jsem si nevšimnout jaké má mamka kruhy pod očima, přičemž byla bledší než obvykle. Táta vypadal podobně.

„Ne. Musíme zůstat tady. Co kdyby se náhodou něco stalo s Isaacem?“ zeptala se spíš řečnicky mamka, a pak se přitiskla blíž k taťkovi, který jí byl v tuhle chvíli oporou. Něco mi říkalo, že to byl jediný důvod, proč se tvářil v tuhle chvíli právě takhle silně.

„Mami, myslím, že by ses měla jít vyspat. Pár hodin spánku by ti jistě prospělo. Vypadáš strašně vyčerpaně.“ oznámila jsem s obavami v hlase. „A kdyby se cokoliv stalo, tak bych ti hned dala vědět. Budu tady určitě celou dobu.“ dodala jsem a přešlápla z nohy na nohu.

„Jasmine má pravdu.“ promluvil najednou táta, čímž zastavil mamku, která jistě chtěla něco namítnout. „Měla jsi ranní a od té doby jsi nespala. Navíc bys taky měla něco sníst.“ pokračoval dál táta a já musela přikývnout, protože měl pravdu. Teprve v tenhle moment jsem postřehla, jak je mamka hubenější. Oblečení na ní teď skoro vyselo.

„Dobře.“ povzdychla si nakonec mamka a upravila si jednou rukou límec u svého trička. „Ale kdyby se cokoliv stalo, dej hned vědět. Dobře?“ ujišťovala se mamka a já přikývla. „Budu mít telefon pořád u sebe.“ dodala, načež se natáhla ke mně a znovu mě objala. Pevně jsem jí k sobě přitiskla a zavřela oči, abych zahnala slzy, které jsem měla v očích.

----

„Nemusíš tady být. Určitě máš lepší způsoby, jak strávit páteční večer.“ řekla jsem Harrymu, který seděl vedle mě na stejně nepohodlné židli jako já. „Takže jdi klidně domů nebo kam chceš. Zvládnu to tady sama.“ dodala jsem, během čeho jsme upřeně koukala před sebe na dění za sklem. Zrovna se tam bavila nějaká sestřička s doktorem.

„Přece tě tady nenechám samotnou.“ pronesl Harry, přičemž se na mě podíval. Teda aspoň jsem si to jenom myslela. Najednou nastalo ticho, které bych si dovolila nazvat trapné. „Dojdu si pro další kafe. Chceš taky?“ položil otázku Harry a já zavrtěla hlavou, jelikož jsem se necítila zrovna nejlépe a věděla jsem, že káva by mi rozhodně nepomohla, spíš naopak.