I sny se občas plní

Část 67

Popravdě v té vaně dlouho nevydrželi, jelikož byli oba dva natolik vzrušení, že už nemohli a ani nechtěli čekat. Hunter bez přemýšlení vytáhl Casey z vody, která ještě neměla možnost vychladnout a ve svém náručí, po tom, co se navzájem aspoň částečně osušily, ji odnesl do jednoho z pokojů, kde byla krásná manželská postel, posetá plátky růží, která už na ně nedočkavě čekala.

Po celý čas, kdy jí nesl ve svém náručí, jako princeznu, co byla vlastně jen chvíle, se jí neustále díval do očí a nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu děje. Že má opravdu ve svých rukou ženu, po které tolik let toužil i o ni neustále snil. Pravdou bylo, že i když o tom od svých osmnácti let snil, nikdy by ho ani nenapadlo, že se mu to jednou i splní. Až doteď.

Posledním krokem překonal vzdálenost od lože, do kterého ji s jemností, kterou ani netušil, kde ji celé ty roky schovával, položil. Chvíli z výšky jen němě pozoroval tu krásu, co se mu nabízela. Ten stud, který ji vháněl červeň do tváří, před ním nedokázala skrýt. Byla tak neskutečně krásná a roztomilá, že se mu z ní doslova tajil dech. Očima klouzal po jejím nádherném těle, kde se zastavil u jejich dmoucích se ňader, které se následkem vzrušení i touhy, divoce zvedala.

Nemohl odolat a jakmile spatřil její ztvrdlé bradavky, kterým se ještě neměl tu možnost věnovat, okamžitě svou oční výpravu přerušil a vzápětí se uložil vedle ní. „Nemáš důvod se stydět. Věř mi, když ti říkám, že jsi nádherná." Ujistil ji, přičemž osvobodil její mušličku se sevření jejich dlaní a s pohledem upřeným do toho jejího, se láskyplně i něžně přisál na jeden z jejich pahorků, co už na něj tak dychtivě čekaly. Čímž u ní vyvolal vítanou odezvu plnou jejich vzdechů, která se šířila tichou místností, co ho přivádělo do nepříčetnosti.

Pod jeho roztouženým pohledem, kterým si prohlížel, každičký kousek jejího těla, se strašně styděla. Což mělo za následek to, že své ruce přesunula na své přirození, aby ho aspoň částečně zakryla. Netuší proč tak reagovala, ale prostě to udělala. No to ho rozhodně nezastavilo, jelikož netrvalo dlouho a jeho přičiněním, byla její mušlička, o chvíli později zase volná. Bohužel to nebyla jediná známka její stydlivosti, jelikož cítila, jak moc ji hoří tváře, které v tu chvíli hráli snad všemi barvami, co si musel muž, upírající svůj pohled na její maličkost rozhodně všimnout.

No, jakmile se jí objekt její touhy, po krásných slovech linoucích se z jeho úst, co jí uklidnily, vrhl přímo na jednu z bradavek, v tu chvíli se nevěděla soustředit na nic jiného, než na krásné pocity, které si razily cestu jejím tělem, jako zběsilé. Popravdě, normálně by se styděla, za takové hlasité projevy svého vzrušení, ale z nějakého důvodu to neuměla ovládat. A když se jí Hunter z jednoho prsu přesunul k tomu druhému, a u toho ještě cítila, jak jí svými prsty, něžně přechází přes bříško, až k jemným chloupkům jejího přirození, kde se zastavili přímo na místě, které ho tak toužebně čekalo, až se mu bude věnovat? No, co říct? Že byla v ten okamžik v sedmém nebi, by bylo málo.

Užívala si každý dotek, každý pohled, každý jeho něžný polibek, kterým ji obdařil. Po celý čas, se nechala unášet těmi intenzivními pocity, které ji dopřával svými šikovnými prsty v jejím lůnu. Až dokud jí o chvíli později, svými činy nepřivedl k jejímu vytouženému vrcholu. Nestihla se pořádně ani snést zpátky na zem, když nad sebou spatřila, modré touhou jiskřící oči muže, kterého tolik milovala. Ten pohled lovce, který na ni upíral, ji neskutečně nažhavil.

Nemohl se vynadívat na ženu, která se pod jeho rukama zmítala v slastné rozkoši. Ten nádherný výraz, kterým ho obdařila, když ji přivedl k vrcholu, si bude určitě pamatovat do konce života. Nečekal a jakmile spatřil, že se pomalu, ale jistě vrací z výšin zpět, vtěsnal se mezi její stehna, kde se vzápětí uvelebil tak, aby měl jeho penis dobrou polohu ke vstupu do její mušličky. Už už byl připravený na to, aby přirazil, když ho její slova zastavila.

„Huntře, počkej!" Vykřikla na poslední chvíli a vzápětí mu rukou sáhla na břicho, čímž ho zastavila, jelikož se právě vzpamatovala. Ne, že by nechtěla pokračovat, to ne! Jen ho chtěla upozornit na věc, pro ně oba důležitou.

Chvíli nechápal, co se děje. Jediné, co ho v tu chvíli napadlo bylo to, že chce přestat, čeho on už schopný nebyl, ale i tak, kdyby mu řekla, že není připravena, nenutil by ji. No její slova, ho během vteřiny vyvedli z omylu. „Já, ... neberu žádné prášky." Obeznámila ho se svou obavou, co ho málem od úlevy rozesmálo. „Máš kondom?" Zeptala se ho s nevinnýma očima upřenýma do těch jeho, čím se dožadovala i své odpovědi, kterou jí s radostí i poskytl. „Casey." Oslovil ji něžně, přičemž se naklonil přímo nad ní. „Kondom opravdu nemám, ale buď si jistá, že tě miluju. A pokud by někdy, kdykoliv z našeho spojení vzniklo miminko, věř mi, že šťastnějšího muže, bys těžko na světě hledala." Ujistil ji a vzápětí na potvrzení svých slov, ji vášnivě políbil.

Slova linoucí se z Huntrovo úst, ji málem rozbrečela, jak byla šťastná. Čekala cokoliv, ale takovéhle vyznání tedy ne. Naštěstí tím, že ji políbil, odpoutal ji od myšlenek, které ji tak rozcítily, což způsobilo, že se znovu nechala unášet svými emocemi.

Chvíli se líbali a už tehdy věděl, z její kladné odezvy, že je připravena pokračovat tam, kde skončily. Nepřetržitě se jí díval do jejich touhou i očekáváním zastřených očí, když šeptem promluvil. „Lásko." Oslovil ji hlasem, který měl protkaný vzrušením. „Slibuju, že udělám co půjde, aby tě to co nejmíň bolelo, ale musíš se uvolnit, ano?" Ujistil ji s pohledem upřeným do toho jejího a vzápětí, jak mu s očekáváním vepsaným ve tváři kývla na souhlas, své dlaně přesunul pod její hříšně krásný zadeček, aby si ji trochu přizvedl a pak s penisem u jejího vchodu prudce přirazil oproti překážce v podobě její panenské blány, která vzápětí i s jejím výkřikem, tomu náporu neodolala a tudíž povolila.

Během pár vteřin, kdy cítil, že je v ní až po kořen, se k ní naklonil a mezitím, jak se nehýbal, aby měla čas si její mušlička přivyknout na jeho kamaráda, co jí zpustošil, ji postupně zlíbal všechny slzy, co jí jeho nájezdem na její panenskou jeskyňku, vytryskli. „Lásko, to bude v pořádku. Jen se uvolni a bolest za chvíli odezní." Pošeptal ji u ouška, když ji kladl jemné polibky po tvářích.

Dívala se mu do očí a snažila se prodýchat tu bolest, co jí způsobil jeho kamarád. Ve chvíli, jak povolila její panenská blána, tak tu bolest, která z toho vzešla, cítila snad v každé buňce svého těla. Srdce ji z toho tlouklo jako zběsilé. Jediné, co jí uklidňovalo bylo to, že ta silná bolest, o které ji Hunter říkal, že odezní a kterou právě prožívá, opravdu, díky tomu, že se nehýbal, postupně ustupovala.