I sny se občas plní

Část 76

„Vaši přítelkyni jsme převezli na intenzivku, ...." Rozpovídal se lékař, jehož slova mu stále znějí v hlavě, ačkoli už asi hodinu sedí u nemocniční postele, kde leží jeho zelenooká kráska, kterou neustále drží za ruku. Ve zkratce mu vlastně predstřel, jak na tom žena jeho srdce je a že za ní na intenzivku může jít, ale jen on sám. Z toho, co pochopil, tak příštích čtyřiadvacet hodin, bude pro ni, i pro jejich dítě rozhodujících. Podle všeho, zranění, které utržila nebylo život ohrožující, akorát, že ztratila dost krve, kterou se jí snaží, takříkajíc napumpovat zpět. A co se jejich dítěte týče, prý nic není jisté, jelikož byla asi v sedmém týdnu těhotenství, co je samo o sobě riskantní období.

Dereka i Gabriela nechal v čekárně, jelikož je sebou vzít nemohl, no i tak se nechali slyšet, ať ji od nich pozdraví, až se vzbudí. Lékař ho upozornil, že Casey se bude budit postupně, přičemž bude neustále usínat. Obeznámil ho s tím, aby náhodou nepanikařil, za co mu byl opravdu vděčný.

Dívá se na ni a musí uznat, že ještě nikdy se ve svém životě, necítil tak bezmocný, jako právě v této chvíli. Nikdy by si nepomyslel, že někdy nastane ta chvíle a zrovna on, bude vyděšený k smrti, už jen z představy, že by ji mohl ztratit. Ano. On, obávaný muž, před kterým se třese celé podsvětí a nejen to, přiznává, i když jen sám před sebou, že i on je jen pouhý člověk, který má taky své slabiny.

Jakoby z dálky slyšela pípat nějaké přístroje, přičemž na své ruce, cítila někoho dotek. Chvíli se vzpamatovávala, jelikož zprvu byla zmatená. Ale jen do té chvíle, než se rozpomněla, co se událo v obchodním centru. Srdce se jí divoce rozbušilo, což zaznamenal i ten pípající přístroj, co jí tam lezl na nervy, když zjistila, že z nějakého důvodu nemůže otevřít oči, ani se pohnout. „Lásko klid. Jsi v nemocnici." Pošeptal ji u ouška, pro ni známí hlas, kterého majitel ji políbil do vlasů u toho, jak ji hladil po tváři. „Vše bude v pořádku. Klidně ještě spinkej. Budu tě hlídat, ano?" Jen, co její princ dořekl svá slova, jakoby její mysl poslechla a ona cítila, jak na ni padá únava, načež znovu usnula. Netušila, zda se to stalo kvůli lékům, či jeho slovům, ale jen vědomí, že je u ní a hlídá její spánek, ji uklidnilo dost na to, aby se bezestrachu propadla do říše snů.

Asi před dvěma hodinami mu volal dost vlivný známí i dávný přítel, kterého syn byl odpovědný za ten poprask v obchodním centru a žádal ho, jestli kvůli starým časům, by nemohl pro něj něco udělat. Popravdě by to nebyl vůbec žádný problém, jelikož tam sice byli zraněni lidé, ale díky bohu, nebyli žádní mrtví. No bohužel k jeho smůle, dva z těch zraněných lidí, byli od Huntra Robina Blackwella a jak ho zná, tak ten to jen tak nenechá. A s tím obeznámil i svého přítele Oskara Taylora.

Arvin Johansson, postarší muž ve středních letech a šéf všech policejních složek v daném městě, se přece jen rozhodl, že půjde navštívit Huntra Blackwalla. Jeho otec byl jeho dobrý přítel, a ačkoliv je už nějaký ten rok mrtev, tak doufal, že jeho syn upustí od své pomsty, na synu jeho starého přítele. Neměl v úmyslu Adama pustit bez odpovídajícího trestu, jen nechtěl, aby se mu náhodou stalo něco smrtelného.

Věděl přesně, že muž, za kterým se odhodlal jít, je nejvýše postavený člověk v hierarchii mafií a rozhodně neměl v úmyslu, se s ním dostat do křížku. Už jen z toho důvodu, že ani jeho nadřízení se mu nechtějí plést do cesty, ale zkusit to musel, už jen ze staré známosti i přátelství k Oskarovi. Znal pověst syna svého zesnulého přítele, která byla v určitých aspektech děsivá a taky z větší části pravdivá, což bylo spjato s jeho postavením, ale i tak doufal, už jen ze známosti, o shovívavost.

Byl na cestě do domu Huntra Blackwella, když mu zavolali jeho lidi, aby ho obeznámili s tím, že se zdržuje v nemocnici. Podle všeho, muž z jeho ochranky, co byl zraněný, je už v domácí péči, ale žena, co měla na starosti jeho syna, je po operaci v nemocnici. Netušil, proč se zajímá o chůvu svého dítěte, ale budiž. Při nejbližší šanci otočil svůj vůz a rozjel se směrem k nemocnici.

Po celý čas, co byl Hunter u Casey, se Derek ani Gabriel nevzdálili z čekárny, kde je zanechal. Chvíli seděli, chvíli stáli a občas i pochodovali po místnosti. Byli nervózní. No bohužel pro ně, nemohli nic jiného, než čekat. Jediné, co věděli bylo, že Casey je na intenzivce a čeká se, až se probudí.

Derek se právě postavil z pohovky, na které dosud seděl, jelikož měl v úmyslu jít si pro to hnusné kafe, co tam měli v automatu, když zahlédl ode dveří, se přibližující osobu, kterou by tam rozhodně nečekal. „Samotný šéf policie!" Pronesl do prostoru a tím, na přítomnost nově příchozího upozornil i zády mu otočeného Gabriele. „Copak vás sem přivádí?" Dodal jízlivě, jelikož si byl jistý, že jeho nečekaný výskyt v nemocnici, má co dočinění s tím fiaskem v centru, při kterém byla zraněná Casey i s Denym.

„Derek Blackwell, už dlouho jsem tě neviděl. Vyrostl jsi." Pronesl obezřetně. Něco se mu na celé té situaci nezdálo, jelikož kdyby ona žena byla jen chůva, jak mu to bylo sděleno jeho lidmi, určitě by tady nebyli v plném počtu, rodinný příslušníci. „Nečekal bych tě tady. Co potřebuješ? A neříkej, žes jen zaskočil!" Obořil se na něj mladší syn jeho zesnulého přítele, přičemž se i Gabriel Morales napřímil, což ho utvrdilo v tom, že nemá všechny informace, jak si naivně myslel. „Potřebuju mluvit s Huntrem. Je to možné?" Zeptal se očividně rozmrzelých mužů a čekal, zda mu vůbec někdo odpoví.

„Budeš muset počkat, až se probere Huntrova přítelkyně. Je po operaci a chvíli to určitě potrvá. Teď ho rozhodně rušit nehodlám." Odsekl mu nevrle a vzápětí se odebral po to hnusné nemocniční kafe. Nechápal, jaký čerti ho tam přivedli, ale byl si jist, že Hunter z jeho návštěvy, rozhodně radost mít nebude. No tahat z něj důvod, pro který se obtěžoval tam přijít, neměl v úmyslu, jelikož byli v nemocnici a to poslední, co by chtěl, je, dělat tam rozruch.

Už pět hodin čeká, až se konečně znovu podívá do těch nejkrásnějších zelených očí, co kdy viděl. Během toho času, co tam sedí, se jeho divoška probudila ještě dvakrát, ale znovu po malé chvilce usnula. Za ten čas měl možnost přemýšlet, jak o svém životě, tak i o jejich společném, který chtěl začít realizovat hned, jak se Casey vrátí z nemocnice domů a rovnou začne žádosti o její ruku. Přemýšlí nad tím už dlouho, přesně od té chvíle, kdy mu vstoupila do života, ale věděl, že to nesmí uspěchat. No teď, už nemá v úmyslu čekat. Už nebude čekat! Rozhodl se právě ve chvíli, kdy uslyšel ten nejkrásnější hlas, co kdy slyšel.