Oči mě pálily, nohy bolely a v puse jsem cítila pachuť krve. Zase ta chodba. Kde to jsem?! Zastavila jsem se a rozhlédla se. Zase nic. Všechno bylo stejné jako poprvé. Od pusy mi stoupaly obláčky páry a celé tělo se mi třáslo. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, ve snaze utřídit si myšlenky. Ostré světlo, odrážející se od všudypřítomné bíle barvy, mne oslepovalo. Zhlehka jsem se dotkla stěny po své právé ruce. Její povrch byl chladný a hladký. Jako led. Otočila jsem se do chodby a chvíli hleděla na nekonečnou řadu světel. Ostřila jsem do dálky a přemýšlela, když jsem za sebou uslyšela tiché zašustění.
Rychle jsem se otočila, ale nic tam nebylo. Nebylo možné aby se to, ať to bylo cokoli, dokázalo skrýt. Nebylo kam... Očima jsem pátrala po chodbách. Není to možné. Vykročila jsem směrem odkud zvuk vyšel, když se to ozvalo znovu. Zase za mými zády. Ohlédla jsem se tak prudce, až se mi zatočila hlava. V uších mi tepala krev a dýchala jsem tak rychle a zprudka, že jsem nic jiného neslyšela. Světlo nad mou hlavou začalo blikat.
Pohlédla jsem vzhůru a v ten okamžik světlo vybuchlo.
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
