''To není možné.'' Moje slova zněla jako pouhé sípání. Nemohla jsem dýchat a točila se mi hlava. Pokusila jsem se vstát, ale podlomila se mi kolena a já upadla. Nemohla jsem nic dělat. Jen jsem tam seděla a zírala na kopii sebe samé.
''No... když už nemáme tolik tajemství, tak můžeme rozsvítit.'' Dívka, druhá Elizabeth, luskla prsty a v celé chodbě se rozsvítilo.
Postavila jsem se a hned na to udělala to samé ta druhá. Stály jsme tam a zíraly na sebe. Bylo to jako stát před zrcadlem. V plném světle jsem konečně měla šanci, abych si ji pořádně prohlédnout. Na první pohled jsme vypadaly naprosto identicky, ale bylo tu pár detailů, které nás odlišovaly. Byla jinak oblečená. Já jsem na sobě měla tílko a tepláky, ale ona měla šaty. Byly černé, zužovaly se v pase a pak volně splývaly až ke kolenům. Úzká ramínka odhalovala zjizvené ruce.
''Tak tu budeme jen stát a prohlížet se?''
''Jak je tohle možné?'' Zašeptala jsem vyděšeně.
''Pořád se na něco ptáš! Tohle mě nebaví. Chci si popovídat, ne aby jsi mě vyslýchala. Takže... co si zahrát nějakou hru?'' Nic jsem neřekla a ona to vzala jako souhlas. ''První otázka, tahle bude za deset bodů: Kdy se hodláš probudit?'' Přátelsky se usmála a luskla prsty.
Otevřela jsem oči ve chvíli, kdy začal pípat budík. Zírala jsem na strop a pomalu a klidně dýchala. I přes hroznou noční můru jsem nebyla vyděšená. Cítila jsem se... silnější. Zvedla jsem se z postele a zašla do koupelny. Osprchovala jsem se, oblékla se a vyrazila do školy.
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
