Pád

Kapitola 14.

So what you try to do to me

Mrtvým tichem se nesla pouze slova písně.

It's like we can't stop
We are enemies

Tentokrát to znělo děsivěji než minule. Neklidně jsem se na svém místě na podlaze zavrtěla. Dívka to okamžitě uslyšela.

''Vidíš? Říkala jsem ti, že se zase uvidíme.'' Pronesla to vesele jako kdyby jsme byly kamarádky. ''Tak o čem budeme konverzovat tentokrát?''

''Přestaň se mnou mluvit jako s někým blízkým. Nejsme kamarádky.''

''To máš pravdu. Nejsme kamarádky. Jsme spíše jako... rodina!'' Poslední její slovo se neslo ozvěnou po celé chodbě.

''Nejsme rodina!''

''A co podle tebe jsme?''

''Nepřátelé.''

Dívka se začala smát ''No... Docela mě mrzí tvůj přístup. Ale zvykneš si na mě. Nemáš na výběr.''

Začínal se ve mně probouzet neuvěřitelný vztek. ''Jistěže mám.''

''To chceš zase bojovat? Mohla by jsi toho nechat? Myslíš si, že mě baví tě pořád dokola mučit?''

''Ano?''

''Ehm... fajn... prokoukla jsi mě. Baví mě to. Ale jak tě znám, tak nejsi idiot, aby jsi pořád dokola provokovala.''

''Neznáš mě. Nic o mě nevíš.'' Měla jsem chuť vyrazit a rozbít té holce nos.

''Ale ano vím. Vím o tobě úplně všechno. Tvoje hlava je pro mě jako otevřená knížka. Vím kdy máš narozeniny, kdy má narozeniny tvoje kamarádka Meg, vím kdo z kluků se ti líbí. A víš co taky vím? Z čeho máš největší strach.'' Měla v hlase neskutečnou agresi, ale co mě děsilo víc bylo to, jak moc si tenhle rozhovor užívala. ''Vím jak moc tě děsí oheň a tma. Stačí škrtnout sirkama a ty se mi tu na místě počůráš.'' Krátce se zasmála a potom utichla.

Bylo mezi námi ticho dlouhou dobu, než jsem se odvážila k tomu, abych promluvila. ''Jak to všechno víš?''

''Sídlím ti uprostřed hlavy.''

''Ale... jestli jsi v mé hlavě... Proč já nevím nic o tobě?''

''Co by jsi chtěla vědět?''

''Kdo jsi?'' Povídám si tu s psychopatem. Výborně.

''To je dost široké téma. Nechceš to nějak konkretizovat?''

''Jak se jmenuješ?''

Dívka se rozesmála a škrtla sirkou. Malý plamínek osvětloval pouze dívčinu hubenou, zjizvenou ruku a tak si zápalku zvedla blíže k hlavě tak, aby jí osvětlila obličej. To co jsem uviděla, mi málem zastavilo srdce. Koukala jsem na svůj vlastní obličej.

Sledovala jsem svou přesnou kopii, jak roztáhla ústa do širokého úsměvu. Nebyla jsem schopná slova. Bylo to jako dívat se do zrcadla.

Dívka se znovu začala smát ''Co kdyby jsi mi říkala 'Liz'?''