Pád

Kapitola 17.

I'm friend with a monster

That's under my bed

Get along with the voices

Inside of my head

Druhá Elizabeth seděla naproti mně s opěrnou hlavou o zeď a tiše si zpívala. Když přestala unaveně se na mě podívala a smutně se usmála ''Jak se máš?''

''Jak se mám?''

''Je tu snad ozvěna?'' Obrátila oči ke stropu a znovu se opřela. Tentokrát se chovala jinak a mě to zvláštním způsobem vyvádělo z míry.

Vypadala klidnější a mírumilovnější a tak jsem se odvážila k sarkasmu. ''Jak myslíš, že se mám?''

''Vzhledem k faktu, že jsi tu se mnou... Úžasně.'' Zasmála se vlastnímu vtipu a vyskočila na nohy. Chvíli zamyšleně přecházela od jedné zdi ke druhé a pak přiskočila ke mně, posadila se a chytila mě za ruku. ''Tak co budeme dnes zase dělat?''

Vytrhla jsem ruce z jejího sevření a stoupla si. ''Přestaň se mnou mluvit jako s nějakou tvou kamarádkou!''

Druhá Elizabeth zvedla ruce na znamení, že se vzdává a zacouvala dozadu. ''Promiň''

''Co?''

''Budeš taky dělat něco jinýho, než udiveně zírat nebo křičet?''

''Proč se najednou chováš takhle?''

''Jak?''

''Klidně? Nezaujatě? Možná dokonce mile?''

''Všechno jsi špatně pochopila. Chci pro tebe to nejlepší. Chci abychom měli budoucnost. Nechápeš, že jsem tu s tebou a ne proti tobě?'' Její obličej zvážněl. Myslela to upřímně. ''Stačila by mi tvé svolení a můžu to vzít za tebe. Věci které bych s tebou dokázala!''

''Jako třeba?''

''No... mohly bychom začít něčím menším. Něčím co chceš ty...''

''Jako co?!''

''Thomas?''

''Thomas? Co s tím má společného on?''

''Zase ta ozvěna... Ten kluk se ti líbí ne? Jedna věc pro tebe, jedna věc pro mě a tak dále... bla bla bla. Máme dohodu?''

''Žádnou dohodu nechci!''

''Dobře. Jak chceš.'' Odsekla a pak se zlověstně usmála. ''Dám ti dárek. Jen jeden a jen aby jsi věděla, že to myslím vážně. A teď už utíkej nebo přijdeš pozdě do školy.''