Pomalu jsem nabírala vědomí. Jako první jsem ucítila ostrý zápach plísně. Pak se probral i sluch a v hlavě mi začal rezonovat zvuk kapek vody, dopadajících na podlahu.
Kap
Ozvaly se kroky.
Kap
Vzadu na krku jsem ucítila horký dech a pak lehký dotek prsty.
Kap
"Vím, že jsi vzhůru" Jemný hlas,
který se mě snažil probudit do plného vědomí. "Otevři oči."
Kap
Jemné poplácání po tváři. "Probuď se nebo ti budu muset pomoct. A to se ti nebude líbit."
Otevřela jsem oči a hned mě oslepilo světlo. Po chvilce si mé oči zvykly a já se mohla rozhlédnout. Seděla jsem uprostřed čtvercové místnosti s oprýskanými stěnami a jedinou holou žárovkou visící ze stropu, po které stékaly pramínky vody a v kapkách dopadaly na zem. Jediným východem v místnosti byly staré, poškrábáné dveře. Okamžitě jsem se k nim chtěla vydat, ale něco mi v tom bránilo. Byla jsem na té židli svázaná.
"Konečně jsi vzhůru. Bál jsem se, že mi umřeš moc brzy." Zpoza mě vyšel recepční z hotelu a postavil se přede mě. Jeho pohled, temně rudýma očima, se mi vpaloval do mysli, ale odmítala jsem sklopit oči. "Ty vážně nevíš kdo jsem, že ne?"
"Ne. To vážně nevím. A taky nevím, co po mně chceš. Ale věř mi, že pokud mě nepustíš tak-"
"Tak co? Myslíš, že se bojím malý, sebestředný holky?"
"Je tu hodně věcí, které o mně nevíš. Nechci ti ublížit. Pusť mě a bude to v pořádku."
Chlapec se hlasitě rozesmál. "Ublížit mi? Ty opravdu nemáš sebemenší tušení, kdo já jsem. Copak vám tím životem mezi lidmi zakrněl mozek?"
"Ty jsi taky anděl."
"Skvělý postřeh! A dopátráš se jaký? Vím, že je to těžké, když na sobě nemám kůži tvojí kamarádky."
"Nathanaeli?"
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
