Pád

Kapitola 27.

Znovu jsem otevřela oči a očekávala obvyklý bílý strop, chlad a chodbu. Ale nic z toho to nebylo. Bylo to zvláštní, ale pocit, že nejsem tam, jako vždy, mě silně vyvedl z míry. Posadila jsem se a rozhlédla se. Seděla jsem na hladké dřevěné podlaze ve veliké tmavé místnosti. Jediné osvětlení bylo měsíční světlo, pronikající velkými okny. Už jsem tu někdy byla. Stoupla jsem si a zjistila, že i mé oblečení se změnilo. Bílé šaty, končící těsně nad koleny a stuha ve vlasech vyčesaných do drdolu. Přede mnou bylo obrovské zrcadlo přes celou zeď. Jsem v tělocvičně. Otočila jsem se kolem dokola a pozorovala, jak se mi točí sukně šatů. Bylo mi tu příjemně.

"Líbí se ti tu?"

Rychle jsem se otočila za hlasem. Druhá Elizabeth vyšla z tmavého rohu místnosti a pomalu, ale jistě šla ke mně.

"Ty šaty jsou taky pěkné že? Musela jsem pro ně až do nejvzdálenějších koutů tvé paměti." Obcházela mne v kruzích jako hladový tygr. "Víš co je špatné na pomstě? Tvoří takový... koloběh. Ty se pomstíš mě, když jsem slabá, já pak zesílím a pomstím se tobě za tvou pomstu. Jeden se v tom ztrácí." Zasmála se a mávla rukou, jakoby chtěla tyhle myšlenky zahnat. "Nicméně... minule jsi se vyřádila že? Tak teď je řada na mně." Hned jak to dořekla, rozhořel se kolem nás kruh ohně. "Sice je zábava ti ubližovat po fyzické stránce, ale když se ráno probudíš a nemáš následky tak to... prostě to není ono."

Všechno je to sen. Stačí se jen probudit. Měla jsem co dělat, abych se neusmála. Mám to.

"Ne tak rychle má drahá. Vím na co myslíš."

"Vážně?"

"Právě ti došlo, že se ti tohle zdá a myslíš si, že se probudíš a všechno bude normální. Takhle to nefunguje má drahá."

"Jsi jen v mé hlavě. Můžu tě vyhnat."

"Tak do toho." Narovnala se, zavřela oči a rozpřáhla ruce, jakoby dramaticky čekala na bolest. A já se jí to chystala dopřát. Začala jsem se soustředit. Já jsem tu pánem. Zavřela jsem oči a pořád si opakovala, ať se vzbudím. Nic. Vyzkoušela jsem i další věci. Nic nepomohlo. Otevřela jsem oči a ona tam stála s pobaveným výrazem. "Takže tohle bychom měly. Kde jsem to skončila? Ano... Prostě jsem ti chtěla říct, že vzhledem k tomu, že bití nemá efekt, rozhodla jsem se, že to zkusíme jinak." Aniž bych postřehla, jak se tam objevily, Elizabeth mi zamávala nějakými papírky před obličejem. Byly to fotky z mého dětství a mé rodiny. "Tohle jsem našla a myslím, že by se to mohlo hodit." Znovu se dala do pohybu a po cestě odhazovala fotky. Jedna mi dopadla k nohám. Natáhla jsem se pro ni. Byla jsem tam vyfocená já, jak nadšeně pozoruji hořící svíčky na narozeninovém dortu. Mohly mi být tak čtyři roky. "Mohla bych ublížit někomu z nich. Někomu, na kom ti záleží... a mohla bych tě přinutit, aby jsi to udělala ty sama."

"Cože?" Neuměla jsem si představit nic horšího, než to, že bych ublížila někomu koho mám ráda. "To nemůžeš!"

"Máš pravdu. Nemůžu. Teď ještě ne..." Pokrčila rameny a všechny fotky zahodila do ohně. "Ještě je brzo. Ale když už tě tu mám, můžu splatit dluh." Přišla ke mně, na chvíli se zastavila a než jsem stihla zareagovat, tak mi podkopla nohy. Dopadla jsem bokem hlavy na podlahu, hned vedle ohnivé linie. Bolest mě na chvilku zbavila zraku. Když jsem byla znovu schopná zaostřit, uviděla jsem její obličej, svůj obličej, jak mě pozoruje s čirým pobavením v očích. Plameny se jí odrážely v očích a tvořily hrozivé stíny v tváři. Pomalu ke mně natáhla ruku, aniž by spustila oči z mých. Chytila mě za vlasy a bouchla mi hlavou o podlahu. A pak znovu a pak ještě několikrát. Přestala jsem počítat ve chvíli kdy jsem ucítila, jak mi horká krev stéká po tváři. Stisk povolil a má hlava naposledy dopadla na podlahu.

"Prostě mě zabij." Opravdu jsem si to přála.

"Já tě nechci zabít. Já chci být tvou noční můrou a pak i denním bludem." Pomalu se zvedla a odcházela. Viděla jsem ji, jak překračuje plameny a mizí ve tmě. Zdálo se mi, že se ony plameny přibližují.

Ne.

Nezdálo.

Začínala jsem cítit jejich žár.

Přetočila jsem se na záda. Zůstala jsem klidná. Cítila jsem se smířená.

Ze vzdáleného rohu se začal ozývat zpěv.

I'm bigger than my body

I'm colder than this home

Plameny mě už úplně obklopily a bylo jen otázkou času, kdy mě pohltí.

I'm meaner than my demons

I'm bigger than these bones

Zavřela jsem oči a začala zpívat také.

And all these kids cried out

'Please stop, you're scaring me'

I can't help this awful energy

God damn right, you should be scared of me.

Plameny na mé kůži.

Who is in control?