Pád

Kapitola 53.

Byla jsem strašně vyčerpaná, a tak mi nedělalo problém usnout na několik hodin. Znovu se probudit už bylo ale horší.

Otevřela jsem oči a uviděla Natheho na druhé straně místnosti. Seděl na zemi opřený o zeď a něco četl. Polovinu tváře mu osvěcovalo ranní slunce, které pronikalo polootevřeným oknem. Jsou všichni andělé tak hezcí? Sama pro sebe jsem se té otázce zasmála. Nathe vzhlédl od své knihy a slunce mu ozářilo oči. Vypadaly jako krvavě rudé rubíny. "Hele kdo se uráčil probrat."

"Co tu děláš?"

Nathe pozvedl knihu a zamával s ní ve vzduchu. "Čtu?" Pak ji položil na zem a zavřel jí. Zamyslel se a pak se znovu podíval na mě. "Jaké jsi měla sny?"

"Sny?"

"Noční můry. Jaká byla tentokrát?"

"Jak o nich víš?"

"Když jsi spala, dali jsme všichni hlavy dohromady a řešili, co jsi za zrůdu."

Zrůda. "Žádné jsem neměla."

"Hm... Anděl musí být taky vyčerpaný. To je dobře. Získáme tím trochu času."

"Času?"

"Ano. Čas je drahocenný."

"Hm... Proč se o mně bavíte, když spím."

"Protože, jak už jsem sám zjistil, máš ve zvyku hysteričit, což je dost otrava."

Otevřela jsem pusu a chtěla něco naštvaně odseknout, ale pak jsem si všimla jeho spokojeného úsměvu. Chtěl mě naštvat. Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se taky.

"Už jsi vzhůru?" Do místnosti vešel Mercury a široce se usmál. Přešel ke mně a posadil se vedle gauče. Celý nos měl pokrytý pihami a krátké, zrzavé vlasy mu trčely do všech stran.

"Ano."

"Jak ti je?"

"Vzhledem k situaci? Docela dobře."

"Skvěle! Tak pojď. Musíme si s tebou promluvit." Mercury vyskočil a pomohl mi vstát. I Nathanael se líně postavil a protáhl. "Jdeme." Podepřel mě a dovedl do té jídelny plné květin. Všichni už seděli u stolu a tvářili se vážně. Mercury mě posadil na prázdnou židli v čele stolu, hned naproti Rachel. Na další prázdnou židli si vedle mě sedl Nathanael. Mercury obešel stůl a posadil se vedle Rachel. Až po chvíli jsem si všimla Ezriho, sedícího na druhé židli vedle mě. Podpíral si bradu rukama a nespouštěl ze mě oči.

Nějakou dobu bylo ticho, které přerušilo až Natheho povzdechnutí. "No tak jí to řeknu já..."

"Co mi řekne?"

Nathe se otočil ke mně a spustil. "Když jsem tě otrávil a následně unesl, abych z tebe dostal informace, tak se ozval anděl v tobě. Ten anděl je ta mocná část tebe. On je v podstatě tvoje energie a je zatím bez kontroly tvého vědomí. Problém je, že zabíjí lidi. No a to dělat nemá. A když jsme ti krájeli nohu, řekl nám tvoje jméno."

"Andělské jméno."

"Ano a to znamená, že víme, kdo jsi."

Všichni zmlkli a moje napětí rostlo. "No?"

Tentokrát mi odpověděl Ezri. "Azrael, anděl smrti."