Pád

Kapitola 12.

I'm a little dysfunctional

Don't you know?

Otevřela jsem oči, ale stále jsem nic neviděla. Úplná tma. Tma a tichý zpěv, ze kterého běhal mráz po zádech.

If you push me

It might be bad

Pomalu se ke mně vracely vzpomínky a začalo mi docházet, kde jsem. Znovu jsem seděla v rohu chladné, temné chodby. Instinktivně jsem si prohmatala nohu. Nějakým zázrakem byla v pořádku.

Get a little emotional

Don't you know?

Ten zpěv. Musela to být ta dívka, co se mě pokusila zabít. Byla zřetelně slyšet. Nemohla být daleko.

You could fool around

and make me mad

Začala jsem se neuvěřitelně třást a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.

Donť make me mad

I přes všechnu mou snahu jsem začala plakat. Každé mé zasténání se rozléhalo chodbou. Dívka přestala zpívat.

"Hele, kdo se nám vrátil! Ty mi pořád někam utíkáš..." trochu se mezi větami smála "Co si takhle pokecat?" Ačkoli jsem v té tmě nic neviděla, věděla jsem, že se posadila vedle mě. Pravděpodobně čekala na odpověď, ale já vydávala jen tiché sténání. "S tebou je teda zábava... Přece mi tu nebudeš brečet. Jsme silné holky ne? My to zvládneme."

"My? Já s tebou nemám nic společného." Tak moc jsem se snažila udržet si klidný hlas, až to znělo spíš jako vrčení.

Dívka se začala hlasitě smát. "Divila by ses, jak moc jsme si podobné. Ale přijdeš na to, neboj. Teď spolu budeme každičkou noc. A potom? Potom možná i dny..."

"Cože?"

"Nedělej tak překvapenou. Myslím si, že jsem nechávala dost jasná znamení. Až uteču, budeme spolu pořád. To bude zábava!" V jejím hlase znělo čiré pobavení.

Její arogance mě rozzuřila. "Co když tě nenechám utéct?"

Dívka se znovu rozesmála "A jak přesně to chceš udělat?"

"Bojovat." Samotnou mě překvapilo, jak rozhodnutá jsem.

"Tak bojovat jo? Tady budeme muset někomu připomenout, kdo tu má navrch..." A jen co to dořekla, tak se jí v ruce rozhořela sirka.