Pád

Kapitola 45.

*Ahoj, chtěla jsem vám jen poděkovat za 101 hlasů a přes 1000 přečtení! Vím, že to není zas takový úspěch, ale mě to upravdu potěšilo a budu to brát jako takovou... podporu do dalšího psaní. Takže VELKÉ DÍKY! -t-mouse-ff*

Nathanael. Našel mě.

"Nathanaeli? Proč jsi mi neohlásil, že už je vzhůru?" Za Nathanaelem náhle stála vysoká žena v obleku se zářivě rudou kravatou.

Nathanael se prudce otočil a pak se narovnal jako salutující voják. Žena k němu přišla a zastavila se jen centimetry od něj. Byla menší než on, ale stále vypadala nebezpečně. Nathanael sklonil hlavu v gestu pokory. "Omlouvám se madam. Právě se vzbudila."

"Měl jsi to nahlásit."

"Ano, měl."

"Tak proč jsi to neudělal?" Z tónu jakým s ním mluvila bylo slyšet pohrdání.

"Chystal jsem se."

"To ale nestačí!" Žena zaječela nepříjemně vysokým hlasem. Anděl se stáhl ke zdi. Trochu zvedl hlavu a podíval se na mě planoucíma očima. Jako by to byla má chyba. Žena zjevně spokojená sama se sebou přešla ke mně a prohlédla si mě světle zelenýma, plazíma očima. Úzkým, kostnatým prstem mi nadzvedla bradu. "Tahle křehká lidská stvůřička ti unikala po takovou dobu, Nathanaeli?" Vysmívala se mu. "Jak se jmenuješ, zrůdičko?"

"Elizabeth."

"Ne... myslím jak se jmenuje anděl v tobě."

"Proč bych vám to měla říkat."

Žena se zasmála. "Ty mi povíš spoustu věcí. Věř mi... Tak jak se jmenuješ?"

Mlčela jsem.

"Budeš mlčet? Nic lepšího nemáš?" Žena vytáhla malinký nožík. Stehnem mi projela ostrá bolest, když ho do mě zabodla. Vykřikla jsem. Nathanael na vteřinu zvedl hlavu a podíval se na mě, pak se však vrátil zpět do svého postoje. "Jak se jmenuješ?!"

"Já nevím!"

Další bodnutí.

"Já to nevím!"

A další.

"Přísahám!"

Žena znovu bodla nůž do mého svalu, ale tentokrát jím táhla a vytvořila dlouhou jizvu. Z mého hrdla se znovu vydral křik, ale ne lidský. Byl to dlouhý zvířecí řev. Žena překvapeně uskočila a i Nathanael se zdál vyvedený z míry. Žena se pomalými, opatrnými kroky vrátila zpět na své předešlé místo. Já stále vrčela jako divoké zvíře. Nebylo to něco vědomého nebo cíleného, ale bylo mi to přirozené. Ženiny prsty lehce ohrnuly můj horní ret. "Tak tohle je velice zajímavé. Jak mi to vysvětlíš?" Zvedla nůž do výšky mého obličeje, tak abych se viděla v odraze jeho čepele. Špičáky se mi zformovaly do dlouhých tesáků a já je teď cenila jako vzteklý pes. Cítila jsem jak se mi žíly plní energií a anděl nabývá na síle. Postupně převzal kontrolu nad mým tělem a já sledovala jak se mi rty zformovaly do úsměvu. Pak mi z úst vyšla slova, která nepatřila mně. "Azrael. Jmenuji se Azrael."