Vrátili jsme se zpět dovnitř. Ezri si od Rachel musel vzít kapesník na nos a Nathe se stále smál. Mercury si odkašlal a pozvedl obočí. Zřejmě čekal na výsledky. Nathe se trošku uklidnil a spustil. "Tady naše 'slabá' Liz nám dala oběma pěknou nakládačku."
Pokusila jsem se o nevinný úsměv.
Mercury si povzdechl. "Nejsem si jistý, zda je to dobře nebo ne."
"Záleží jak pro koho..." Přidala se Rachel. "Ale teď už dost toho lelkování a padejte uklízet." Rozkázala a švihla Mercuryho utěrkou.
Ezri se ke mně naklonil, stále s kapesníkem u nosu, a pošeptal mi do ucha. "Zdá se, že zase máme po zábavě."
"...jo... tak na měsíc." Oba jsme se tiše zasmáli. Všichni se dali do práce. Já si vzala prachovku a začala uklízet poličky. Otočila jsem se a podívala se na ostatní. Moje nová rodina. Rodina. Píchne mě u srdce. Co asi dělá Dan? Hledají mě? Podaří se mi chmurné myšlenky zahnat, ale kdo ví na jak dlouho. Potřebovala bych se trochu provětrat. "Rachel?"
"Ano zlato?"
"Nemohla bych se jít projít až to dodělám?"
"Blázníš?!" Rachel máchla rukama a zvýšila hlas dost na to, aby měla pozornost všech. "Jde ti po krku nebeská armáda a určitě je vyhlášené pátrání tvojí rodinou a ty se chceš jít projít?"
"No tak Rachel... Nebuď tak ostrá. Já bych jí ven vzít mohl." Nabídl se Nathe.
"Ani náhodou. Nikdo nikam nepůjde."
Tak to úplně nevyšlo... Nathe na mě ale mrkl. Co má v plánu?
Den ubíhal pomalu a já se těšila do postele. Rachel nás propustila až když už byla dávno tma. Zabalila jsem se do peřin a zhasla. V domě se ještě chvíli ozývalo zavírání dveří a zhasínala se světla. A pak přišlo ticho. Už jsem usínala, když se mi v hrudi udělal malý uzlíček strachu. Co když usnu a někomu zase ublížím? Co když už nad tím nikdy nezískám kontrolu? Objala jsem si kolena a zahnala spánek.
Nevím jak dlouho jsem takhle ležela. Pohnula jsem se v momentě, kdy za mnou zaskřípaly dveře. Rychle jsem se otočila a uviděla Natheho a Ezriho. Nervózně stáli za otevřenými dveřmi. Zdá se, že první slova jsou na mně. "Co tu děláte...?"
"Oblíkni se." Rozkázal Nathe a odešel.
Tázavě jsem se podívala na Ezriho. Ten se usmál tak široce, že vycenil zuby. "Jdeme ven."
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
