Pád

Kapitola 11.

Postupem času se vztek změnil v neuvěřitelné napětí a já jsem nervózně poklepávala nohou v průběhu celé hodiny. Nevěděla jsem, zda je to únavou, ale něco bylo špatně. Neměla jsem ve zvyku se projevovat tak bouřlivě...

"Elizabeth?" ozval se za mnou hluboký mužský hlas. Potichu jsem si pro sebe zaklela.

"Ano pane profesore?" řekla jsem co nejvlídněji, nasadila falešný úsměv a otočila se.

"Dnes ses mi zdála poněkud... nervózní. Stalo se něco?"

"Nestalo. Jen jsem se špatně vyspala. Znáte to... Člověk je pak nervní." Trochu jsem se zasmála.

"Když myslíš. Tak běž."

"Nashledanou."

Oddechla jsem si a vyšla ze třídy. Došla jsem ke skříňkám a začala se oblékat. Přezula jsem se, hodila tašku na rameno a celá šťastná, že jsem si odbyla svoje, jsem vyrazila domů. Musela jsem se protahovat neustále se zmenšujícími mezerami, jak se chodba plnila lidmi. Konečně jsem se dostala z davu těsně před dveře, když do mě někdo vrazil.

"Hej! Dávej pozor!" Zanadávala jsem a ohlédla se, abych to mohla říct dotyčnému do obličeje. Jediné co se mi ale podařilo zahlédnout, byla široká záda někoho mizejícího v davu. Měl na sobě černou koženou bundu a byl hodně vysoký. Kožená bunda! Musel to být ten, co mě sledoval!

Hned, jak mi to došlo, jsem se za ním rozběhla. Protlačovala jsem se davem, odstrkovala lidi, hledala ho. Nikde nebyl. Byl opravdu velice vysoký, nemělo by být těžké ho najít. Nemohl se jen tak vypařit. Prodírala jsem se davem tak dlouho, dokud jsem nenarazila do Ellen. Ellen byla moje dobrá kamáradka, ale neviděly jsem se tak často. Chodila do jiné třídy a bydlela ve vedlejším městě.

"Elizabeth! Ahoj! Ráda tě zas vidím!"

"Ahoj Ellen. Taky tě ráda vidím, ale popovídáme si jindy. Teď mám něco důležitého. Promiň!" Vychrlila jsem na ní a vyrážela znovu do davu. Ellen mě ale na poslední chvíli chytila za zápěstí a stáhla zpátky.

"Ne tak zhurta mladá dámo." Ellen byla starší a větší než já a tak se ráda chovala jako moje matka. "Kam ten spěch? Mluvila jsem s Meg. Má o tebe starost."

"Jo já vim... Hele teď fakt nemám čas." Znovu jsem se pokusila odejít, ale byla jsem stáhnuta zpět.

"Hm a copak je tak důležitý, že nemáš čas si ani popovídat s někým tak úžasným jako jsem já?"

"Ellen!" Vytrhla jsem zápěstí z jejího sevření. Horlivě jsem se rozhlížela po již téměř prázdné chodbě. Naštvaně jsem si povzdechla a zaťala ruce v pěst. Ellen mě znovu chytila za zápěstí, aby přitáhla mou pozornost. To bylo moc.

"Nech mě sakra být!" zaječela jsem na ni tak, že se na nás všichni zaraženě podívali. Ellen mě překvapeně sledovala.

"Fajn. Jak si přeješ." Zamumlala, poraženecky zvedla ruce odešla. Znovu zazvonilo a já zůstala stát uprostřed chodby sama. Co se to se mnou děje?

Doma jsem se zavřela v pokoji, lehla si a pustila hudbu. Byla to ta jediná věc, co mi teď mohla pomoct.

I'm an angel with a shotgun

Fighting 'til the wars won

I don't care if heaven won't take me back

Nechala jsem se konejšit hudbou dokud jsem neusnula.

I'm gonna hide, hide, hide my wings tonight