Kapitola 35.

62 3 0
                                    

Probudila jsem se do naprostého chaosu. Ve vzduchu se vznášel popel a kouř. Podlaha místnosti, ve které jsem se nacházela, byla pokrytá střepy od rozbitého okna. Některý nábytek požíraly plameny. Musela jsem se nacházet v obýváku, ačkoliv jsem si vůbec nepamatovala, jak jsem se sem dostala. Do hlavy se mi zabodávala ostrá bolest a na rukou jsem měla šrámy. Zvenčí se začaly ozývat sirény a rychle se blížily. Někdo musel zavolat policii nebo hasiče. Pro mě to znamená, že je čas vypadnout. Postavit se na nohy mě stálo víc úsilí než by mělo a musela jsem se opřít o zeď. Za mými zády se ozval šramot. Otočila jsem se připravená k útěku, ale zatočila se mi hlava a zakopla jsem o vlastní nohu.

Těsně před pádem mě zachránily něčí ruce. Vzhlédla jsem a můj pohled se střetl s karamelově hnědýma očima.

"V pořádku. Jsem to jen já, Ezrieli. Poznáváš mě?" Mluvil na mě klidným, konejšivým hlasem. Otevřela jsem ústa, abych mu mohla odpovědět, ale hlasivky vypověděly službu. Nezmohla jsem se na víc než na pokývnutí. Ezrieli pohlédl z okna a zaposlouchal se do stále hlasitějšího zvuku sirén. "Dobře Liz, teď mě dobře poslouchej. Jsi ve velkých potížích. Ne, my jsme ve velkých potížích. Dostanu nás odsud a pak ti vše vysvětlím, ale musíš mi naprosto věřit. Věříš mi Elizabeth?"

Znovu jsem pokývla hlavou a Ezrieli mě vzal do náručí. Sirény už houkaly před vchodem. Ezri tiše zaklel a snažil se vymyslet, jak z toho ven. Já jsem přemýšlet už nechtěla. Chytila jsem se ho kolem krku a přitiskla se k němu. Chtělo se mi hrozně spát. Pravidelný tlukot jeho srdce působil jako ukolébavka. Zavřela jsem oči a nechala všechno padnout do uklidňující tmy spánku.

Probudilo mě hlasité zavrčení startujícího motoru. Rozespale jsem zívla a pootevřela oči. Seděla jsem na předním sedadle nějakého auta a hleděla z okénka. Otočila jsem hlavu a uviděla Ezriho, jak sedí za volantem. Auto se dalo do pohybu a pomalu jsme najeli na silnici.

"Kam mě to vezeš?" Zašeptala jsem a téměř okamžitě mě rozbolelo v krku.

"Musíme pryč, co nejdál to půjde. Hledají tě."

PádKde žijí příběhy. Začni objevovat