Ezri mě donesl do prvního patra do krásné ložnice. Bílé stěny a povlečení kontrastovaly s téměř černým dřevem skříně a rámu postele. Na nočním stolku byla malá jednoduchá lampička a kvetoucí kaktus s jedním růžovým květem.
"Ezrieli, já-"
"Co? Omlouváš se?"
"...ano."
Položil mě na postel a sedl si na její kraj. "Jsi hloupá." Povzdechl si a podíval se na mě. "Jednou tě vytáhne z problému, ještě do kterého tě vlastně sám dostal, a ty mu hned skáčeš do náruče. Vlastně mám pocit, že si na něj hodnější než na mě."
Nemohla jsem si pomoct a usmála jsem se. "Copak ty žárlíš?"
"Co? Na Nathanaela? Pche!"
Věnovala jsem jeho reakci tázavý pohled a on se široce usmál.
"Nemám důvod na něj žárlit. Nemá nic, co bych neměl já."
"Vážně? Já bych řekla, že mě dokáže rozesmát lépe než ty."
"No dovol! Taky tě dokážu rozesmát!" Trochu se předklonil a světlé vlasy se mu nahrnuly před karamelově hnědé oči. Zazubil se a jemně mě šťouchl prstem do boku.
"Počkej..."
Než se mi ho podařilo jakkoliv zabrzdit, začal mě lechtat. Vyprskla jsem smíchy a prosila ho o smilování. "Dobrá! Vyhrál jsi! Už se směju!"
Konečně se odtáhl a sám se začal smát. Najednou se otevřely dveře a dovnitř nakráčela Rachel. Vzala Ezriho za zápěstí a vytáhla ho do stoje. "To teda ne chlapečku. Elizabeth musí odpočívat a ty ji tady takhle ještě trápíš."
Ani jeden z nás nestihl cokoliv namítnout a Rachel už ho tlačila ze dveří. Sice nesahala Ezrimu ani po ramena, ale ze dveří ho vystrčit dokázala. Ten se ještě z chodby naklonil a vykoukl přes rám. Rychle mi zamával a chtěl něco říct, ale to už mu Rachel zabouchla před nosem. Lehce jsem se zasmála a to upoutalo její pozornost. "My ti řekneme, že jsi chodící atomovka a ty se jdeš poprat na náš dvorek?"
"Já-"
"Šuš! Nic neříkej." Rázně ke mně nakráčela a přikryla mě voňavou peřinou. "Koukni si odpočinout... potřebuješ to."
"Ale vždyť jsem se probudila před pár hodinami..."
"Nebyly to ani dvě a už si nám málem zničila stehy. Koukej spát." Věnovala mi krátký úsměv a odešla.
"Tak já... já tu budu."
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
