Pád

Kapitola 16.

Vyšla jsem před dům o rozhlédla se po okolí. Dnes bylo chladněji a všude se vznášela tak hustá mlha, že bylo sotva vidět na protější dům. Od úst mi šly obláčky páry a já se začala mírně třást. Povzdechla jsem si nad pochmurným počasím a vyrazila jsem obvyklou cestou.

Dorazila jsem k Meg překvapivě brzy a tak jsem se ani neobtěžovala jít ke dveřím. Prostě jsem stála před brankou a sledovala pohyby mlhy ve větru. A pak jsem ho znovu zahlédla. Byl to ten chlapec, co mě sledoval. Tentokrát však byl mnohem blíž a já měla šanci si ho trochu prohlédnout. Byl vysoký a mohl být tak v mém věku, možná starší. Na sobě měl džíny, jednoduchou černou koženou bundu a bílé tričko. Obličej jsem si kvůli mlze nemohla pořádně prohlédnout. Dotyčný si všiml, že ho pozoruji a udělal něco, co bych nečekala. Zamával mi. Vůbec jsem nevěděla jak reagovat. Jen jsem tam stála a zírala na něj. Ten kluk mě celé dny sleduje a teď mi prostě zamává?! Najednou se za mnou vyřítila Meg a začala kolem mě poskakovat. Když jsem se znovu podívala na místo, kde předtím stál, tak už tam nebyl.

Cestou do školy Meg nepřestávala mluvit a při chůzi poskakovala jako hravé štěně. Měla jsem pocit, že mi snad vymluví díru do hlavy.

Když konečně skončila poslední hodina a já byla u skříněk, přišel za mnou Thomas. Thomas byl takový ten typický krasavec, který se líbil každé holce, včetně mě. Byl svalnatý a vysoký. Měl na krátko ostříhané černé vlasy a tmavé šedo-modré oči.

''Ahoj Liz. Hele... Říkal jsem si, že ty by jsi mi mohla pomoct.''

''S čím?'' Vždy jsem hrozně znervózněla když byl kolem.

''Co je dneska? Čtvrtek? Víš jak máme mít na středu tu slohovku o víře? Tak co kdybychom se v pondělí sešli a udělali ji spolu?''

Proboha. On chce se mnou někam jít! ''Tak jo. V pondělí.''

''V pondělí.'' Přikývl a odešel. Měla jsem pocit, že se snad složím.

Cestou domů jsem nemluvila o ničem jiném než o Thomasovi. A Meg to zjevně lezlo na nervy ''Jo ja vím Liz. Pochopila jsem to už když jsi to řekla po pátý.''

Pak jsme se rozloučili a já šla domů.