Pád

Kapitola 22.

Nevěřila jsem vlastním uším ''Anděl?''

''Ano'' přikyvoval Chris. Myslel to vážně.

''Anděl?!''

''Ano...''

''Ty a já... andělé...''

''Mluvím snad španělsky?''

Snažila jsem se všechno zpracovat. V hlavě se mi vyrojila spousta otázek a ze všech sil jsem se snažila vybrat tu správnou. ''Jak můžu být anděl a nevědět o tom?''

Chris se zhluboka nadechl. Další špatné zprávy. ''Protože jsi padla. Když si padlý anděl najde tělo, vymažou se mu vzpomínky a pozastaví se schopnosti. Všechno se začne vracet až ve chvíli, kdy je tělo dost silné, aby udrželo anděla v plné síle.''

''Padlý anděl?!''

''Není nutné, aby jsi po mně vše opakovala.'' Prohodil znuděným hlasem a došel k psacímu stolu.

''Padlý anděl jako Lucifer?''

Chris se při zaznění jména bájného Ďábla napřímil. ''Svým způsobem ano.''

''Takže jsem něco jako zatracenej Satanův následovník nebo co?!''

Chris stál zády ke mně. I přes koženou bundu jsem viděla jak se mu napínají svaly na zádech. Tahle konverzace se mu nelíbila. ''Nemusíš nutně být jeho následovníkem... Jsou různé důvody, proč andělé padají. Většinou ale provedou nějaký zločin.''

Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vtrhla mamka. ''Už jsi vzhůru!'' Začala kmitat po pokoji a nosila mi léky, čaje a dokonce i teploměr. Chris tam jen stál a tiše nás pozoroval. Když nakonec promluvil, mámu to vyděsilo. Vůbec si neuvědomila, že tu pořád je. ''Paní Hooperová moc se omlouvám, ale už budu muset jít. Určitě se ještě uvidíme.'' Pak mámě pokývnul na rozloučenou a dal se k odchodu. Před dveřmi se ještě zastavil a ohlédl se přes rameno. Krátce mrknul a mě se nahrnula krev do tváří. Myslela jsem, že si toho mamka nevšimne, ale pletla jsem se. Hned jak Chris opustil dům, se začala vyptávat. ''Takže tenhle kluk se ti líbí?''

''Co? Ne!''

''Mně totiž ano.'' Obě jsme se spiklenecky zasmály a ona pak odešla a nechala mě samotnou se svými myšlenkami. Andělé a schopnosti... Jak moc se můj život změní? Zvedla jsem se a šla si ke stolu pro čaj. Na stole, vedle hrnku černého čaje, ležel papírek s telefoním číslem a kovově šedé pero, které jsem našla minulý týden v lese. Neubránila jsem se a začala se usmívat. Možná jsem začínala mít Chrise, padlého anděla, opravdu ráda.