Pád

Kapitola 8.

Poté co se naše třída přestěhovala, přiběhla za mnou Meg.

"Hele co ti je?"

"Moc jsem toho za víkend nenaspala. Nic to není." zamumlala jsem a opřela si hlavu o ruku.

Meg se na mě nepřestávala dívat. Nevěřila mi. "A co jsi dělala, že jsi nespala?" pronesla a nasadilu u toho vyšší hlas. Hrozně mě to rozčilovalo.

"Snažila jsem se spát. Jenže mám teď takový... divný sny..."

"Noční můry?"

"Jo. Ale tyhle jsou... jiné... Nevím jak to popsat." řeč se mi zadrhávala "Vím, že i normální noční můry unavujou, ale tohle je, jako bych nespala vůbec."

"Hmm" zabručela a znovu stáhla obočí.

Zazvonilo na další hodinu a já, od té chvíle, prošla dnem jako v mlze.

Došla jsem domů, bouchla sebou na židli v pokoji a položila si bradu na stůl. Musím se vyspat. Nahnula jsem hlavu na stranu a zahlédla, jak na zemi leží pírko, co jsem před dvěma dny našla v lese. Natáhla jsem se pro něj. Ještě jsem si ho pořádně neprohlédla. Opravdu vypadalo jako z kovu. Bylo chladné, lesklé, pevné a tmavě šedé, až skoro černé a i přesto jsem si jistá, že to kov není. Pokusila jsem se ho jemně ohnout, aniž bych ho zlomila. Bylo pružné. Začínalo mi to opravdu vrtat hlavou. Přitáhla jsem si k sobě notebook, rozhodnutá, ža zjistím, jakému druhu ptáka to patří. Do vyhledávacího okénka jsem zadala stručný popis peří a čekala na výsledek. Havran, Krkavec, Straka. Tři nejčastější termíny z nabídky. Všichni ale měli moc malé peří na to, aby to bylo jejich. Pokusila jsem se něco najít ještě třikrát, ale stále neúspěšně. Vzdala jsem to. Zaklapla jsem počítač a šla si lehnout.

Již v pyžamu jsem se zabalila do peřiny a zavřela oči. Pak mě ale sevřel strach. Přijde další noční můra? Nejsem si jistá, zda jsem ochotná to znova podstoupit. První dvě byly snesitelné. Jistě... byly opravdu reálné a děsivé, ale nebylo to nic proti té poslední. Bolest byla tak opravdová.

Pak mi ale moje vlastní tělo dalo najevo, že to rozhodnutí není na mně a usnula jsem.