Pád

Kapitola 5.

Posadila jsem se a pevně sevřela okraje postele, jakoby to byla jediná věc, co mě pojí s realitou. Měla jsem propocené oblečení a nemohla jsem dýchat. Další noční můra. Muselo to být nějaké zvrhlé pokračování té předešlé. S povzdechem jsem se zvedla a zamířila přes chodbu do koupelny. Po cestě jsem všude rozsvěcela. Táta to nesnášel, ale z nějakého důvodu světlo uklidňovalo paranoidní část mé osobnosti. Došla jsem k umyvadlu a opláchla si obličej. Vzhlédla jsem, abych se prohlédla v zrcadle. Moje kaštanově hnědé vlasy byly rozcuchané a ve žlutém světle vypadaly jako sláma. Měla jsem kruhy pod očima, které zvýrazňovaly zelenou barvu očí, a dokonce jsem měla pocit, že mám propadlé tváře. Výborně... Vypadám jako mrtvola.

Zamračila jsem se na svůj vlastní odraz a rozhodla se, že jediná věc, která přichází v úvahu, je čaj.

Sešla jsem po schodech do kuchyně a oklepala se zimou. V noci byla v přízemí hrozná zima. Pomalu jsem došla ke kuchyňské lince a dala vařit vodu na čaj. Hodiny ukazovaly tři ráno.

''To ten den hezky začíná...'' zanadávala jsem si pro sebe, aniž bych tušila, že za mnou stojí táta. 

''Co tu děláš tak brzy?'' zeptal se s povytaženým obočím.

''Nemůžu spát.''

''To vidím, ale proč nejsi v posteli a nesnažíš se usnout?''

Chvíli jsem na tátu hleděla s výrazem, který byl směsicí zmatení a neskutečné mrzutosti. Musela jsem u toho vypadat směsně, protože se táta začal široce usmívat.

''No tak se tu bav broučku.''A pak se stále ještě s úsměvem otočil a odešel. Kroutila jsem hlavou, ale musela jsem se taky usmívat. Táta byl ten pozitivní typ člověka. Mamka však byla pravým opakem a měla věčnou starost. Za mými zády se ozvalo cvaknutí konvice a tak jsem se pustila do toho, pro co jsem přišla.

Ráno mne probudil bráškův hlasitý smích, který přicházel z obýváku. Otevřela jsem ztěžklá víčka. Rozhlédla jsem se po prosvětleném pokoji a přitáhla si peřinu blíž k bradě. Nebyla jsem schopná ani pomyslet na to, jak vylézám z postele a tak jsem se znovu překulila na bok a usnula.

Odpoledne jsem konečně vylezla z pokoje, abych se najedla. Potichu jsem otevřela ledničku v kuchyni tak, abych neupoutala pozornost rodičů. Neúspěšně.

''Hele kdo se k nám taky připojil'' pronesl táta a upil kávy.

''Je ti dobře broučku?'' zeptala se mamka, svraštila čelo a vydala se ke mně.

''Jo jen jsem trochu unavená. Moc jsem toho nenaspala a...'' než jsem stihla dokončit větu, mamka mi skočila do řeči.

''Zítra tě bereme k doktorovi.''

''To není třeba. Jen jsem se špatně vyspala. Nic mi není.'' Poslední tři slova jsem zdůraznila a doufala, že z mámina obličeje zmizí rozhodný výraz.

''Ale vypadáš vážně hrozně.'' Ozval se znenadání Daniel vedle mne. Ani jsem si nevšimla, že by přicházel.

''Díky. Ty jsi dneska zase úplná modelka.''

''Fajn. K doktorovi nepůjdeme, ale jestli se to nezlepší, tak s tím budeme muset něco dělat.'' přerušila nás mamka. Tohle dělala pořád. Bylo jedno o čem ostatní baví, máma si mluvila o svém. Už jsem neměla chuť se s ní dál hádat, a tak jsem jen z lednice vytáhla zbytky od oběda a odešla do pokoje.

Poté co jsem dojedla, mi došlo, že jsem za celý den neudělala nic produktivního. Moje unavená, líná část na to byla hrdá. Ta druhá zodpovědná už tak moc ne. Těžce jsem se zvedla od stolu a došla k tašce. Vytáhla jsem učebnice a zase se odplížila ke stolu. Stoh knih dopadl na stůl s hlasitým žuchnutím a já se zadívala na učebnici na vrchu. Chemie. Sledovala jsem přebal knihy s nenávistí a modlila se, aby vzplanula. Posadila jsem se a až nepřirozeně pomalu knihu otevřela. Chvíli jsem zírala na text, kterému jsem stále nemohla porozumět, když vedle mne zavibroval mobil. Byla to zpráva od Meg. Psala něco o zítřejší písemce z angličtiny a o tom, jak moc jí to nebaví. Neměla jsem náladu si s ní psát. Hodila jsem mobil za sebe, ale místo obvyklého žuchnutí do peřin se odrazil od matrace a dopadl přímo na zem. ''Zatraceně!'' zanadávala jsem a vrhla se směrem k místu, kde dopadl. Naštěstí byl v pořádku. Oddechla jsem si a podívala se na postel. V ten moment na mě únava dolehla ještě víc. Malé zdřímnutí mi neuškodí. Lehla jsem si a ihned usnula.