Pád

Kapitola 31.

Seděla jsem na hodině a měla co dělat, abych potlačila nutkání, bouchat hlavou do lavice. Ezrieli zíral na Meg a ani se to nepokoušel skrýt, když se na něj podívala.

"Pst, Liz!" Natalie vedle mě se mi snažila podat složený kousek papírku. Natáhla jsem se pro něj, aniž bych upoutala učitelovu pozornost. Rozložila jsem malý papírek na klíně a snažila se rozluštit slabě napsaný vzkaz. 'Platí to dneska?' Chvíli jsem přemýšlela, než mi došlo, co je tím myšleno. Rychle jsem očima vyhledala Thomase. Pozoroval mě a čekal na odpověď. Usmála jsem se tak upřímně, jak to jen šlo a pokývla. Úplně jsem na něj zapomněla.

Když jsem dokončila pokus o domluvu pouze mimikou, ohlédla jsem se na Ezriho. Zíral na mě jako na blázna. "Co? Co to děláš?" Zašeptal a zvedl obočí.

"Potom ti to vysvětlím."

"Co?"

Ačkoli jsem mohla jen šeptat, dala jsem na slova co největší důraz. "Řeknu ti to potom."

"Cože?"

"Pot- ale nic..."

"Co? Já tě neslyším!"

Nezmohla jsem se na nic jiného, než na unavené zakroucení hlavou a znovu se pokusila soustředit na výklad hodiny.

Hned po tom, co zazvonilo na poslední hodinu a já byla připravená jít domů, Ezri přiběhl.  "Co jsi mi chtěla říct? Co jsi to dělala o hodinu?"

"Na nebeské stvoření jsi hluchý jak poleno..."

"Polena nemají uši." 

"Já vím, že polena nemají uši!" řekla jsem to víc nahlas než jsem chtěla a Ezri se zjevně lekl. "Snažila jsem se domluvit s Thomasem. Dohodli jsme se, že budeme pracovat na jednom úkolu společně."

"A na jakém úkolu chcete společně pracovat?" Na slovo 'společně' kladl možná až příliš velký důraz.

"Sloh o víře a náboženství."

"Nemyslíš, že bych byl lepším pomocníkem pro psaní práce tohoto typu?"

"Myslím, že to zvládneme s Thomasem. Je chytrý a ví toho o tom hodně." Otočila jsem se a prošla dveřmi.

Ezrieli mě doběhl "Já jsem to ale prožil na vlastní kůži."

Ignorovala jsem jeho poznámku "Nevíš kde bych mohla sehnat Bibli?"

"Nepotřebuješ Bibli! Máš mě! Znám každé slovo nazpaměť."

"O co ti jde? Proč ti tak vadí, že na tom chci pracovat s ním?"

Neodpověděl a tak jsme pokračovali v chůzi mlčky.

Promluvil až když jsme byli pár metrů od domu. "Mám podezření, že nechceš pracovat s ním kvůli jeho schopnostem." Na to jsem zase nic neřekla já. Vešli jsme domu a Ezri mě potichu následoval až do pokoje. Hodila jsem tašku na zem a posadila se na postel. Ezrieli si přitáhl židli od stolu ke mně, posadil se a pozoroval mě. Až po chvíli se zhluboka nadechl a napřímil "Dával jsem pozor na tvou kamarádku Meg."

"A?"

"Nic."

"Tak vidíš. Říkala jsem ti, že je jen unavená."

"Ne, to je ten problém. Neudělala vůbec nic špatně. Celou dobu se chovala naprosto dokonale."

"To zní skoro jako by se ti líbila." Mrkla jsem na něj a zvedla se z postele.

"Mluvím vážně! Chovala se téměř jako robot."

"Třeba je terminátor..." Podívala jsem se na něj s úsměvem, ale on mi ho neoplatil. "Co myslíš, že to znamená?"

Trvalo mu dlouho než odpověděl a odpověď samotná zněla nejistě. "To nevím." Lhal mi.

"Jsi si jistý?"

"Ano"

Došla jsem k oknu a zadívala se ven. "Tak dobrá..." Sledovala jsem okolí našeho domu z okna, když jsem si všimla, jak před naším domem někdo stojí. Thomas. Při naší hádce s Ezrim jsem na něj zapomněla. "Sakra! Musíš odejít."

"Proč?"

"Thomas je tady."

"No a? Co je mně po tom?"¨

"Cože?! Sedíš v mém pokoji, v domě mé rodiny! Tady mě musíš poslechnout!"

Ezrieli se postavil, došel až ke mně a zašeptal mi do ucha syčivě jako had připravený k útoku. "Kolikrát ještě chceš zopakovat, že já nemusím poslouchat nikoho."

Otřásla jsem se a odstrčila ho nejhruběji, jak jsem jen mohla. "Jdu pustit Thomase dovnitř. Ať už tě tu nevidím." Odmítala jsem se ohlédnout. Došla jsem dolů a otevřela dveře. Thomas se na mě podíval a široce se usmál. Jeho pozitivní energie mě donutila usmát se taky. "Hrozně se omlouvám. Zapomněla jsem na to."

"To mi došlo... Ale to se stane každému ne?"

"Asi ano. Pojď dovnitř." Otevřela jsem dveře úplně a ustoupila. "Mám pokoj nahoře." Thomas nejistě vešel a vydal se na schody. Já ho následovala.

Thomas vešel do pokoje první "Neřekla jsi, že s námi bude ještě někdo."

"O kom to mlu-" Vešla jsem do pokoje a uviděla Ezrieliho, jak stále stojí u okna se založenýma rukama na prsou a vítězným výrazem. Kdyby tam nestál Thomas, zabila bych ho.

"Ty jsi Chris, že? Ten nový. Já jsem Thomas." Thomas přešel místnost až k Ezrimu a natáhl k němu ruku. Ezri se však jen narovnal, obešel ho a posadil se na stůl. "Tak čím začneme náš projekt Thomasi?"

Měla jsem hrozný vztek. Na něj, na Thomase, na sebe. Potichu jsem na něj sykla "Vypadni. Hned."

"Elizabeth? Jsi v pořádku." Thomas nervózně těkal očima mezi námi. "Mám ho... mám ho vyhodit?"

"Ano"

Thomas přešel k Ezrimu a pokusil se ho popostrčit ke dveřím. Než se ho však stihl nějak dotknout, Ezrieli mu vrazil pěstí. Thomas se okamžitě chytil za nos a odstoupil. Když se konečne vzpamatoval, vyrazil dopředu a pokusil se praštit Ezriho do břicha. Ten ho však zablokoval a kopl.

"Tak a dost! Vypadněte oba dva." Chtělo se mi plakat a křičet zároveň.

Ani jsem se nepohnula, dokud oba neodešli.