Chris mě pustil a odstoupil. Tvářil se klidně a vyrovnaně, ale mě se zmocňovala panika. Mou mysl zaplavily obrazy, myšlenky a vzpomínky. Udělalo se mi špatně a nemohla jsem dýchat. Podlomila se mi kolena a já padala podél chladného povrchu skříně. Dopadla bych až na zem, kdyby mě Chris rychle nechytil a znovu nevytáhl na nohy. Srdce mi bušilo neuvěřitelně rychle a cítíla jsem, jak mi proudí krev v žilách. Vzal můj obličej do rukou a díval se mi přímo do očí. Ruce měl horké a lehce se mu třásly. ''Elizabeth musíš mě teď poslouchat. Vím co cítíš a musíš to udržet v sobě. Jasný?'' Jeho slova se ztrácela mezi spoustou zvuků, které se mi zavrtávaly do hlavy. Slyšela jsem tlukot svého i jeho srdce, proudění krve i nadšené výkřiky dětí, co si hrály venku. ''Elizabeth musíš přestat panikařit!'' V hrudi se mi šířil požár a postupoval i do rukou a břicha. Do hrdla se mi rval výkřik. Energie se rychle drala až do konečků prstů a já už ten tlak a žár nemohla vydržet. Dlouze jsem vydechla a svět kolem mě na vteřinu utichl a všechna bolest, žár a tlak mě opustili. Pak se ozval jeden osamělý výkřik a já upadla do hřejivého klidu bezvědomí.
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
