Pád

Kapitola 18.

Opláchla jsem si obličej ledovou vodou, abych se probrala. Zvedla jsem oči a hleděla do zrcadla. Zadívala jsem se do svých vlastních očí, které mi najednou připadaly cizí. Co se to se mnou stalo? Musela jsem se úplně zbláznit. Jistě... byla tu možnost, že mé noční můry jsou reálné a já mám zlé dvojče, ale to, že jsem psychopat, bylo pravděpodobnější.

Sledovala jsem oči, které patřily mně a dívce z mých snů. Něco se mi s nimi stalo. Ale tentokrát to bylo opravdové. Něco jsem měla s očima. Nahnula jsem se k zrcadlu a ostřila na detaily svých vlastních duhovek. Mezi zelenou barvou probleskovala zvláštní bílo-modrá barva. S leknutím jsem ucukla. Chvíli jsem tam jen stála a snažila se popadnout dech. Když jsem se ale odvážila podívat znovu, bylo to pryč.

Meg byla stále nemocná, a tak místo vedle mě bylo opuštěné.První hodina ještě nezačala a já už padala únavou.

''Elizabeth? Elizabeth?!''

''Ano?'' Otočila jsem hlavu za hlasem. Byla to Natalie. Moc toho nenamluvila, a tak mě vždy překvapilo, když si se mnou chtěla povídat.

''Víš, že dnes má přijít někdo novej?''

''Co? To jsem nevěděla... Kdo to má být?''

''To nevím. Nějakej kluk...''

''Hm'' Náš rozhovor ukončil učitel, přicházející do třídy. Hned za ním šel chlapec, kterého jsem okamžitě poznala. Byl to zase ten kluk, co mě sledoval.

Chlapec se napřímil před tabulí a učitel začal ''Dobrá... tak abychom to měli z krku. Tohle je váš nový spolužák Chris Smith.'' Chlapec pokývl na pozdrav a pak se začal rozhlížet po třídě. Prohlížel si obličej každého až do chvíle, než uviděl mě. Lehce se usmál a mě z toho výrazu zamrazilo. Bylo v tom něco nebezpečného. ''Tak se běž posadit. Nebudeme z toho dělat nějaké...'' zbytek si profesor zamumlal pro sebe. Chris došel až ke mně a posadil se na místo Meg.

''Tohle místo je obsazené'' Zavrčela jsem a snažila se znít sebejistě.

''Nevypadá tak.'' Pronesl a začal se znovu usmívat. ''Elizabeth že?''

''Proč jsi mě sledoval?''

''Promluvíme si později Liz. Teď není vhodná chvíle.''

Zavrčela jsem, ale nic jsem mu na to neřekla. Jasně... určitě si s ním budu povídat někde o samotě.

Alespoň jsem si ho teď mohla prohlédnout, když už se mnou nechtěl mluvit. Měl opravdu nádherné oči. Měly medově hnědou barvu a zlatě se leskly. Odrostlé vlasy, barvy zralého obilí, mu sahaly až na krk a pokaždé když sklonil hlavu, padaly mu před oči. Plné rty při úsměvu odhalovaly dokonalé zuby. Jedinou chybičkou byl jen mírně křivý nos. Nebýt faktu, že mě celé dny sledoval, tak by se mi možná líbil.

Učitel si u tabule odkašlal ''Takže dnes si probereme něco o křesťanské víře.'' Celou třídou se neslo sborové zabručení. ''Být vámi dávám pozor. Bude se vám to hodit do slohové práce.'' Chris se vedle mě krátce zasmál, opřel se a založil si ruce na prsou ''Tohle bude zábava.''

''Co je na tom zábavného?''

Chris se na mě udiveně podíval, ale neodpověděl. Učitel se mezitím na něco zeptal a teď si vybíral oběť. ''Třeba Chris by nám to mohl povědět.''

Chris se klidně otočil k učiteli ''Promiňte ale přeslechl jsem otázku.''

''Ptal jsem se na jména archandělů. Dokážeš je vyjmenovat?''

Chris bez váhání odpověděl ''Michael, Gabriel, Raphael, Uriel a Lucifer''

''Výborně. Málokdo ví, že Lucifer byl archandělem než padl.'' Pak začal znovu mluvit k celé třídě ''Ví někdo co všechno se ještě říká o prvním padlém andělu?''

''Byl to můj bratr.'' Zašeptal si pro sebe Chris a výraz v obličeji mu potemněl. Ačkoli jsem neměla tušení, o čem mluvil, bylo jasné, že ho to trápí.