Pád

Kapitola 50.

Došli jsme k autu, Nathe mě předběhl a vzal za kliku u předních dveří. Ezri mezitím auto obešel a chystal se sednout si za volant. Když nás uviděl, jak se téměř přetahujeme o místo vpředu, zvedl hlavu a okřikl nás, jak malé děti. "Nathe! Dozadu."

"Ale-"

"Dozadu."

"Fajn!" Nathe pustil kliku a šel dozadu.

Já si sedla na své místo vedle Ezriho. On se na mě podíval se starostí v očích. "Zvládneš to vydržet? Než dojedeme do cíle?" Přikývla jsem. "A ty..." otočila se na Nathanaela "Vezmu tě s námi, ale jestli budu mít jen pocit, že chystáš podraz, sám ti zlámu všechny kosti v těle." Při té představě jsem se pousmála.

Nathe si ale zjevně z výhrůžky nic nedělal. "Jistěže bratříčku."

"Nevěříš mi?"

"Věřím, že se pokusíš... ale ona je ten, koho se bojím."

"Co?" Ezriho to zarazilo. "Jí?" Tón, kterým to říkal, mě zasáhl. Vážně mu připadám tak slabá?

"Vážně myslíš, že bych si dal práci s únosem a pak zase se záchranou, kdyby to byla jen obyčejná holka?"

Ezri se na mě v rychlosti podíval a pak se jeho pohled vrátil k Nathemu. "A co teda podle tebe je, že je tak nebezpečná?"

"To ti povím až nebudeme mít mou nadřízenou za zadkem."

Ezri už nic neřekl a otočil klíčkem v zapalování. Motor zavrčel a auto sebou trhlo. Vyrazili jsme na prázdnou silnici. Nathanael po chvíli vykoukl mezi předními sedadly. "Tak kam máme vlastně namířeno?"

"Za mými přáteli."

"Mají ti přátelé jména?"

"Jo, ale do toho ti nic není."

Nathe se otočil na mě. "Jak můžeš být s takovým protivou? Se mnou bude větší legrace." Nemohla jsem si pomoct a usmála se. "Podívejte... musíte pochopit, že jsme teď ve stejném týmu. Hned jak mě najdou, tak mě vyhodí a budu... jako vy."

"Jaká smůla..." Ezri poznamenal a dál se soustředil na řízení.

"Bratře... mohl by jsi mi věnovat alespoň trochu úcty za to, že jsem ti zachránil děvče?"

"Nejsem jeho děvče."

Nathe se na mě podíval přivřenýma očima. "Jasně... Mimochodem ta rána vypadá dost ošklivě." Pokývnul hlavou k mému stehnu.

"Až dorazíme, budu ti to muset zašít. Jak jsi k tomu vůbec přišla? "

Nathe zvedl ruku. "Za to asi můžu já. Teda moje nadřízená... ale... hádám, že to je jedno. Tak řekneš mi, kdo jsou tví přátelé?"

Ezri si povzdechl. "Říká ti něco Mercury a Rachel?"