Trhnutím jsem se probudila se slzami v očích. Okénkem se mi naskýtal výhled do tmy.
"Liz? Jsi v pořádku?"
Přitáhla jsem si deku víc k bradě a točila se k Ezrimu. V jeho očích byla vidět starost.
"Jo, v pohodě. Jen noční můra." Zjevně ho to nepřesvědčilo a ani můj chabý pokus o úsměv nepomohl.
Ezri ke mně natáhl ruku a palcem mi setřel slzy z tváří. "Až přijdu na to, co je u tebe jinak, tak tě toho zbavím. Slibuju."
"Jak to bylo s tebou?"
"Co?"
"Říkal jsi, že normálně to nejsou noční můry. Co se zdálo tobě?"
"Viděl jsem sám sebe, stejně tak jako ty. Vlastně jsem vedl dlouhé rozhovory sám se sebou. A později, když jsem byl připravený, se z nás stala jedna osoba. Postupně se mi vracely vzpomínky. Na dětství v nebi, na mé bratry a pak i mé pravé jméno."
"To zní o něco lépe, než běhání a zabíjení ve spánku."
Tiše se zasmál "To ano. Měla by jsi se ještě trochu prospat."
"Co když se vrátí?"
"Pořád jsem tu ještě já. A budu tu pro tebe tak dlouho, jak jen budeš chtít." Jemně mě chytil za ruku a políbil mě na čelo. Naklonil se k mému uchu a začal tlumeně zpívat.
I'll be right here now
to hold you when the sky falls down
I will always
be the one who took your place
When the rain falls
I won't let go
I'll be right here
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
