Pád

Kapitola 30.

Vypnula jsem pípající budík a líně se zvedla. Připravila jsem se v koupelně jako obvykle a oblékla se. Vrátila jsem se do pokoje a až teď mi začalo docházet, že tu něco chybí. Ezrieli.

"Ezri?" zavolala jsem váhavě, ale ne moc nahlas, abych nevzbudila zbytek rodiny.

"Jsem tady." Stál za mnou s talířem spálených palačinek v ruce. "Jen jsem byl udělat snídani. Teda... pokusil jsem se o to..." Sklopil hlavu a smutně se podíval na selhání na talíři.

"To nevadí. Stejně už musíme jít." Můj úsměv ho asi ujistil, že se nic nestalo a tak položil talíř na stůl a vydal se dolů. Jeho chování bylo zvláštní. V jednu chvíli byl nebezpečný a vážný a pak byl jako malé dítě. Vzala jsem si věci a doběhla ho.

Když jsme se blížili k domu Meg, už jsem ji tam viděla čekat.

"Ahoj!" Zamávala jsem a zrychlila. Žádná odezva. Meg se na nás ani nepodívala, než jsme přišli úplně k ní. "Meg?"

"Ahoj Elizabeth" bez úsměvu ani radostného vítání jako tomu bylo vždy. Podívala jsem se na Ezrieliho jestli bude tak překvapený jako já, ale on jen sledoval Meg. Nespouštěl z ní oči a ona z něj.

"Meg tohle je E-"

"Chris" Pokývnul Ezrieli a pak mě přejel káravým pohledem. Zapomněla jsem na falešné jméno.

"Ráda tě poznávám Chrisi, já jsem Meg."

"To mi došlo."

"Tak jsem ráda, že si rozumíte." Jestli si alespoň jeden z nich všimnul ironie v mém hlase, tak to ignoroval. "Co ti bylo Meg? Dlouho jsi chyběla."

"Byla jsem nemocná."

"To vím, ale co ti bylo..."

"Byla jsem nemocná."

"Dobře... chápu. Možná bychom měli vyrazit." Dali jsem se do pohybu. Tohle bylo divné. Meg byla divná.

Celou cestu do školy nikdo nepromluvil. Vešli jsme do budovy a hned za dveřmi nás odchytila Ellen. "Elizabeth! Meg! Aho- A ty jsi kdo?"

Ellen se zjevně Ezrielimu zalíbila víc, protože se usmál a podal jí ruku. "Chris, jsem tu nový."

"Tak vítej v Pekle Chrisi!" Začaly jsme se s Ellen smát, ale Ezriho poznámka očividně zmátla. "A Meg! Kde jsi byla?"

"Byla jsem nemocná."

"Neříkej, to bych netušila. Měla jsi rýmu nebo co?"

"Byla jsem nemocná."

Ellen se zmateně podívala na mě s Ezrim. "Vy jste jí cestou do školy rozbili?"

"Už musím jít na hodinu... přátelé." Pronesla Meg téměř roboticky a odešla. Hned jak byla z dohledu Ellen začala vyšilovat.

"Co se s ní sakra stalo?! Co tohle má být?"

"Nemám tušení. Je taková od chvíle, co jsme jí ráno potkali. Ani by mě nepozdravila kdybych na ní nemávala přes celou ulici."

Ezrieli se ke mně naklonil "Elizabeth mohu s tebou na chvilu mluvit?"

Ellen se zatvářila trochu podezřívavě, ale pak odešla na hodinu.

"Liz tvá kamarádka se mi nelíbí."

"Má kamarádka se ti líbit nemusí. A myslím, že ty ses jí taky nelíbil."

"Myslím to vážně. Něco je s ní špatně. Měl bych jí sledovat."

"Nebudeš nikoho sledovat."

"Ale v pozoru být můžu. Pokusím se zjistit, co s ní je a pak ti dám vědět."

"Zpomal Bonde. Ne každý je vrah, protože má špatnou náladu. Možná je jen vyčerpaná. Je po nemoci, takže je to vlastně dost přirozený."

"Kdo je ten Bond?"

"To je teď jedno."

"Dobře... Jak jsem řekl. Dám ti vědět." A pak odkráčel do třídy a mně nezbylo nic jiného než si potichu zaklít a jít za ním.