Pád

Kapitola 66.

Dny plynuly jeden za druhým bez jakékoliv změny. Všechny jsem je musela proležet. Jediná zajímavá věc uprostřed těch nudných dnů, byla prohlídka křídel. Rachel po mně chtěla, abych je stahovala, roztahovala a různě ohýbala. Ze začátku to nebyl lehký úkol, ale postupně se mi podařilo převzít kontrolu. Mercury s Rachel vařili a nakupovali. Ezri a Nathe uklízeli. Až na občasné hádky o poslední kousek čokolády byl klid.

Spustila jsem nohy z postele a postavila se. Podlaha příjemně chladila. Došla jsem dolů do jídelny. U stolu seděl Ezri a něco četl, zatímco Rachel běhala okolo a zalévala květiny. Posadila jsem se vedle Ezriho, podepřela jsem si bradu rukou a pozorovala ho. Po chvilce ke mně zvedl oči. "Potřebuješ... něco..?"

"Je tu klid."

"Ano, to je."

"Až moc velký, nemyslíš?"

Pomalu zavřel knihu. "Vadí ti to?"

"Ne... jen se nudím."

Pobaveně si povzdechl. "Byla bys radši, kdyby nám šli po krku?"

"To ale nejspíš jdou!" Mercury zakřičel z obýváku.

Ezri zakřičel zpět. "Co jsem ti říkal o poslouchání cizích rozhovorů?!" Oba jsem se zasmáli. "Ale jestli se tak nudíš, mohl bych tě naučit se lépe bránit. Teda jestli nám to máma dovolí."

Rachel se zasmála. "Nejsem tvá matka mladíku. Klidně si jděte navzájem vymlátit duši."

"Skvěle!" Ezri se postavil a vytáhl ze židle i mě.

Než jsme vyšli z místnosti, Nathe se nám postavil do cesty. "Myslím, že je to zbytečné." Věnovali jsme mu tázavý pohled. "Naposledy tě porazila na plné čáře."

Měl pravdu. Když jsem na ně... zaútočila... dokázala jsem je porazit.

"To neznamená, že ví jak bojovat. Mohla v tom mít prsty Azrael a..."

Nathe mu skočil do řeči. "O tom pochybuji."

Ezrieli se nadechl, připravený začít novou hádku, když se z obýváku ozval Mercury. "Proč to nezkusíte?!"

Nathe sklonil hlavu a usmál se. "Náš zrzavý přítel má pravdu. Pojďme si to ozkoušet."

"Fajn." Ezri se protáhl kolem Natheho a já následovala. Vyšli jsme za dům a kluci se postavili na obě strany. Ezrieli sundal koženou bundu a zůstal jen v bílém triku. Nathe si vyhrnul rukávy své černé košile. Ezri rozpřáhl ruce. "Takže...? Teď co?"

Podívala jsem se na něj a pokrčila rameny, když v tom se mu v očích problesklo zděšení. Rychle jsem se otočila a jen tak tak jsem uhnula Nathanaelovu výpadu. Padla jsem na záda. Vzhlédla jsem jen abych viděla, jak se ke mně vrací. Tělo zavelelo a já vyšvihla nohy dopředu, kopla Natheho a dostala ho na zem. Padl obličejem přímo na trávník. Zvedla jsem se znovu na nohy. Podívala jsem se na Ezriho. Chvíli mi opětoval zmatený výraz a pak vyrazil ke mně. Chtěl mi narazit do břicha a povalit na zem. Ladně jsem v poslední chvíli uhnula. Ezri se vrávoravě zastavil a pohlédl na mě. Tak teď já. Vykročila jsem vpřed s pěstmi před obličejem. Když jsem se dostala dost blízko, máchla jsem rukou a chystala se Ezriho udeřit. Ten výpad rychle blokoval a chytil mě i za druhou ruku. Přitáhl si mě k sobě tak, že naše obličeje dělily pouhé centimetry. Ezriho oči si našly mé rty a pak se mi znovu podíval do očí. Stisk jeho rukou povolil. Moje šance. Zaklonila jsem hlavu a čelem mu rozbila nos. On mě pustil a padl na zadek. Chytil si krvácející nos a podíval se na mě, jako bych ho zradila.

Nathe se stále válel na zemi, ale teď už smíchy. "Tak tohle... To bylo skvělý."