Pád

Kapitola 21.

Do tmy a ticha pronikala slova a jemná, vřelá melodie.

I'm not running away
When everything is falling down around me

Ta slova mne znovu lákala na povrch.

Take me to the place I found you
I'm so lost without you

Zpěv který vás dokázal přesvědčit o kráse života.

I'll be here as long as it takes
I won't run away

Pomalu jsem otevřela oči a zahleděla se na bílý strop. Po chvilce vypořádávání se s dezorientací mi konečně došlo, že ležím ve svém pokoji. Nechtěla jsem se hýbat. Ještě ne. Bála jsem se, že když se pohnu, tak se všechna bolest vrátí. A tak jsem jen ležela v měkké posteli a nechala se konejšit písní.

I can feel you
Everytime I break

Ten hlas... Nepoznávala jsem ho. Byla jsem doma, ale nebyl nikoho z rodiny. Normálně by mě to vyděsilo, ale teď jsem byla na strach moc unavená. Líně jsem otočila hlavu směrem, ze kterého zpěv přicházel. Uviděla jsem Chrise jak sedí na mém křesle u stolu, má zakloněnou hlavu, zavřené oči a zpívá. Pokusila jsem se na něj zavolat. Z hrdla se mi však prodralo pouhé zasípání. Pokusila jsem se promluvit ještě párkrát, ale výsledek byl stejný.

Chris mě však musel slyšet, protože přestal zpívat a podíval se na mě. ''Pomalu princezno.'' Zvedl se z křesla, došel k posteli a podal mi sklenku vody z nočního stolečku. Posadila jsem se a opřela se o zeď. Každý pohyb mě bolel. Vypila jsem celou sklenici a Chris se začal smát ''Ty jsi ale měla žízeň co?''

''Co se stalo? Co dělám zase doma? Co tu děláš ty?!'' Voda pomohla a já mohla zase mluvit.

''Šetři dechem Liz. Vysvětlím ti to, ale musíš mě poslouchat a nesmíš zase vyšilovat. A taky mě nepřerušuj.''

''Ale-''

''Ano nebo ne. Řekneš ano a pomůžu ti. Pokud si ale vybreš ne, tak odejdu a už mě nikdy neuvidíš. Budeš mít pokoj. Teda... jen ode mě. Se zbytkem by jsi musela bojovat sama a to ti nedoporučuju.''

''Co to-'' přerušil mě zvednutým ukazováčkem. Protočila jsem panenky a odfrkla si. ''...Ano''

Chris se široce usmál a mě ten výraz donutil abych se také usmála.

''Začneme tím nejjednoduším... Doma jsi, protože jsem tě sem musel donést. A ačkoliv se nezdáš jsi pěkně těžká.'' Oba jsme se i navzdory zvláštní situaci zasmáli. Začínala jsem ho mít docela ráda.

''Jak to, že tě pustili dovnitř?''

''Jsem výborný lhář. Řekl jsem, že se ti ve škole udělalo špatně a já jako tvůj kamarád se rozhodl ti pomoct a vzal tě domů. Tvoje mamka dost vyšilovala a dost dlouho tu běhala po pokoji, než jsem ji přesvědčil, že tě pohlídám.''

''Jo to zní jako mamka.'' Znovu se usmál a mě z toho zamrazilo.

''Teď přijde ta těžší část... To co se stalo ve škole... Malém jsi nás tam oba zabila.'' Jeho výraz zvážněl a já se začínala bát toho, co se dozvím. ''Byla jsi vyděšená a zpanikařila jsi. Tvoje tělo se tedy začalo bránit.'' Jemně mě chytil za zápěstí a zvedl ho tak abych na něj viděla. Najednou jsem cítila jak z jeho ruky vychází zvláštní teplo a přechází do mé. Viděla jsem jak mi žilami na zápěsti začala proudit zvláštní energie. Vypadalo to jako by mi rukou procházeli klikaté blesky elektřiny. Vyděšeně jsem rukou ucukla.

''Elizabeth klid. Tohle byla tvoje energie. V té šatně jsi jí vydala takové množství, že mě to odhodilo na protější stěnu. A bude to horší. Budeš sílit a pokud se to nenaučíš zvládat... mohla by jsi ublížit hodně lidem.''

''Jak je možné, že něco takového umím?'' Hlas se mi třásl a bála jsem se odpovědi.

''Protože nejsi člověk a nikdy jsi nebyla. Jsi anděl. Stejně jako já.''