Pád

Kapitola 54.

"Cože?! To... to si děláte legraci, že?!" Postavila jsem se ze židle a ani se nesnažila potlačit narůstající paniku. Všichni zůstali sedět a mlčky mě pozorovali. Pochodovala jsem z místa na místo a snažila se to zpracovat.

"Elizabeth sedni si." Ozvala se Rachel z druhého konce stolu. "Prosím."

Po chvilce váhání jsem udělala, co se po mně chtělo a znovu se posadila. "Tak dobře... co přesně to znamená? To, že jsem anděl smrti."

"Potíže." Pronesl Nathanael s povzdechem.

"Takže jsem... zlá?"

"Andělé smrti nejsou zlí." Ozval se Mercury a položil dlaně na stůl. Zamyslel se a pak pokračoval. "Mají za úkol sbírat duše lidí kteří už zemřeli. Problém je, že se říká, že speciálně ty jsi zešílela."

"Není to jen pověra. Viděl jsem to na vlastní oči." Ke slovu se dostal zase Nathe. "Začala jsi brát duše, jak se ti zlíbilo. Zabíjela jsi živé. Tvrdila jsi, že to tak musí být, ale myslím, že tě to spíš bavilo. Zvláštní ale je, že tě z Nebe vyhnali. Je to neuvěřitelně hloupý tah. Jsi jako chodící atomová bomba."

"Nebo spíš dvacet atomových bomb." Otočila jsem se na Ezriho, který tohle pronesl aniž by se na mě podíval.

Nathe pokračoval. "Proto jsem tě odtamtud vytáhl. Devecia by byla schopná pokračovat ve výslechu a to by mohlo dopadnout katastrofálně. Bohužel jsem nepromyslel, co s tebou dál. Zabít tě nepřichází v úvahu, na to jsi moc vzácná. Zavřít tě bychom mohli, ale nevím které vězení by tě udrželo."

"To nebeské." Ezri téměř šeptal, ale všichni ho slyšeli a teď se na něj dívali jak na zrádce.

"To nemůžeme. A ty to víš." Nathanaelův humor v hlase se vytratil. "Všechny by nás popravili." Místnost upadla do těžkého ticha. Rachel se zvedla a odešla s Mercurym v závěsu. Ezri si promnul oči a taky odešel. Zůstala jsem sama s Nathem. "Působíš celému světu potíže."

"Co teď budu dělat?"

"Tak to ti nepovím. Možná by teď bylo nejlepší tě naučit bojovat."

"Neříkal jsi, že jsem jako atomová bomba?"

"A právě proto by ti to pomohlo. Pokud se naučíš bránit bez pomoci andělské síly, nebude se pak rvát ven s takovou agresí." Trochu se pousmál a pokrčil rameny. "Teda... doufám."

"A jak se mám jen tak naučit bojovat? Strávila jsem s Ezrim celé odpoledne šermováním a neumím nic."

"Protože bratříček je špatný učitel." Zvedl se, vzal mě za ruku a přinutil mě se postavit. "Já budu lepší."