Rychle jsem vyskočila z postele. Točila se mi hlava a srdce bušilo jako splašené. Dopotácela jsem se do koupelny. Musela jsem se zapřít o umyvadlo, abych se nesesunula na podlahu. Z odrazu mého obličeje v zrcadle se mi dělalo špatně. Ať už jsou sny skutečné nebo ne, touha po násilí byla. Tohle přece nemohu být já.
Do koupelny vešel bráška. "Liz? Potřebuju čůrat." Zíral na mě modrýma očima a čekal, až opustím místnost. Nemohla jsem, potřebovala jsem čas.
"Teď ne Dane. Běž prosím do druhé koupelny dole."
"Ale tam já to nemám rád. Je tam tma."
"Dane prosím!" Zrychlil se mi dech a hruď mi naplňoval hněv.
"Ne! Není to jen tvoje koupelna!"
Rychle jsem přiskočila k Danovi a chytila ho za paže. Zmáčkla jsem je a bráška vyděšeně vyvalil oči. Ucítila jsem to znovu. Jako v tom snu. Pocit, že mám navrch. Pocit predátora. Ten pocit jsem milovala.
Do reality mě vrátil bratříčkův pláč. Ubližuju mu. Polekaně jsem odskočila. Daniel se otočil a utekl. Zabouchla jsem dveře a snažila se zklidnit dech. Jsem nebezpečná. Můžu někomu ublížit. Chtěla jsem někomu ublížit.
Znovu jsem se opřela o umyvadlo a zhluboka dýchala. Zvedla jsem pohled k odrazu svých očí. Dělalo se mi špatně ze sebe samé.
V hrudníku se mi znovu rozhořel oheň. V žilách mi znovu pulzovala ta energie. Napjaly se mi všechny svaly v těle a pak mi ruka vystřelila k mému odrazu. Zaťatá pěst se střetla s hladkým povrchem zrcadla a kusy skla se rozlétly do prostoru.
ČTEŠ
Pád
ParanormalChci, aby jste si představili, že máte někoho v hlavě. Ten někdo jste vy a zároveň i nejste. A když se ten někdo objeví ve vašich nočních můrách a začne vám ničit život, vy s tím nemůžete nic udělat. Mě před takovou osobou zachránili andělé. Ale zár...
