Temptation ✔

3. kapitola - Seznámení

"Tady je volno, jestli chceš," ukázal Baekhyun na místo vedle sebe, uculil se na mě a čekal, než si na vedlejší lavici položím batoh.

"Díky," vděčně jsem se na něj podíval a okamžitě jsem zaplul na svoje místo, abych byl na očích co nejméně lidem.

"Počkej, počkej," zarazil mě Baekhyun a než jsem se nadál, chytily mě dva silné páry rukou a vytáhly mě nahoru.

"Chceme tě seznámit ještě s dalšími lidmi," doplnil ho Luhan, načež mě oba konečně pustili. To už se k nám hnal Yixing ještě s nějakým klukem, kterého jsem samozřejmě neznal. "Kyungsoo, tohle je Junmyeon, můj zastupující, jak jsem ti říkal."

"Kim Junmyeon," usmál se na mě hnědovlásek a uklonil se, stejně tak i já s představením na rtech, když jsme si lehce stiskli ruku. "Pokud zrovna Yixing nebude moci, rád se o tebe postarám a pomůžu ti v čemkoliv, v čem budeš potřebovat."

"Ah, děkuju," uklonil jsem se ještě jednou, "jste tady všichni moc milí."

"Není důvod, abychom byli jakkoliv nepřátelští," pokrčil Baekhyun rameny, ale vypadal zamyšleně. Tázavě jsem se na něj podíval: "Děje se něco?"

"Ah, ne," probral se ze zamyšlení, načež mi věnoval jeden z mnoha svých hravých úsměvů. "Jen jsem přemýšlel... s kým jsi vlastně na pokoji? Není tu žádný úplně volný a jen pár lidí bydlí samo."

"Já nevím, když mě tam Yixing zavedl, nikdo v něm nebyl." Samozřejmě jsem si matně vybavoval, že na druhé posteli leželo pyžamo, že jedna ze skříní byla úplně plná, že pokoj byl jaksi cítit domovem a tím, že v něm byl někdo dobře zabydlený, ale nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost.

"Oh páni, já jsem na to úplně zapomněl!" plácl se Yixing do čela a zasmál se. "Kyu, tvůj spolubydlící je Junmyeon, nechtěl jsem to předtím říkat, když jsi ho ještě vůbec neznal. Ale teď se mi to úplně vykouřilo z hlavy."

"Ah, to je možné," pokýval hnědovlásek hlavou. "Ředitel mi říkal, že budu mít spolubydlícího, tak ať vyklidím polovinu pokoje. To je skvělé, že jsi to ty," podíval se na mě a poklepal mě po rameni. "Omlouvám se za ten nepořádek, který jsem tam nechal, neměl jsem moc času, ale slibuju, že to dneska večer uklidím."

"Ale vůbec ne," zavrtěl jsem překvapeně hlavou - vždyť tam bylo tak čisto, "vypadalo to tam moc hezky a bylo tam uklizeno. Oproti tobě jsem bordelář." Zasmál jsem se a podrbal jsem se na zátylku. Moje časté gesto, když jsem byl lehce v rozpacích. V tom mi Luhan položil zezadu ruce na ramena - už jsem ho dokázal rozeznat podle voňavky. "Ještě jsme tě chtěli seznámit s Jonginem, ale jak to tak vypadá, asi se na odpolední vyučování nehodlá dostavit." Hned poté se otočil na blonďáka, který byl opřený o lavici za námi: "Hunnie, netušíš, kde by mohl být?"

"Neříkal, že půjde místo oběda trénovat?" odpíchl se Sehun od lavice a připojil se k naší skupince.

"Jo, to je vlastně pravda," pokýval Yixing hlavou. "Přehání to... tohle nemůže vydržet."

"Je to Jongin, znáš ho," posadil se Chanyeol na lavici, u které stál Junmyeon s Yixingem. Ani jsem si nevšiml, kdy přišel. "Ani dokonalost pro něj není dost dobrá."

"Jak si pak ale člověk vedle něj nemá připadat jako naprostá troska," zasmál se Baekhyun.

"O čem a o kom to mluvíte?" odvážil jsem se zeptat. Muselo to být celkem důležité téma, když díky němu zahořela taková debata.

"Ah, asi ti to ještě nikdo z nás neřekl," posadil se Baekhyun vedle Chanyeola. "Totiž... máme takovou.. taneční skupinu. Jen pár kamarádů, které baví tančit. Vlastně všichni, co tu teď jsme, tu skupinu tvoříme. Já, Channy, Sehun, Lu, Junmyeon, Yixing a Jongin, o kterém jsme teď mluvili. On je z nás nejlepší, spolu se Sehunem navštěvovali taneční hodiny už dlouho před tím, než byla naše skupina založena. Seznámíme tě s ním hned, jak dorazí - " Jenže ho přerušilo zvonění. Pak se tedy naše skupinka rozpustila, ale nemohl jsem si nevšimnout, že stejně všichni seděli u sebe. Ve druhé řadě jsem seděl já, vedle Baekhyun, Chanyeol a Junmyeon, v řadě za námi seděl za mnou Luhan, vedle něj Sehun a Yixing. Jen místo vedle něj zůstávalo volné. Možná pro posledního chybějícího tanečníka, o kterém mluvili.

Zhruba po půl minutě do třídy dorazila profesorka - mohlo jí být tak lehce přes čtyřicet, příjemné působící, tmavé vlasy sepnuté do drdolu a v rukou svírala velké desky. Když jsme si všichni stoupli, chvilku bloudila očima po třídě, než se zastavila pohledem u mě. Srdce se mi zběsile rozbušilo. Ach ne... určitě mě bude chtít představit zbytku třídy. Když jsem uviděl její hřejivý úsměv, kterým mě počasovala, trošku jsem se uklidnil, i když jsem věděl, že představení bude nevyhnutelné.

"Ah, vy musíte být Do Kyungsoo. Jsem Park Eunju, vaše třídní profesorka." Urychleně jsem se uklonil: "Ano." Nevím, jestli poznala, jak moc se mi nechce jít dopředu, ale hned poté se otočila na zbytek třídy: "Doufám, že se budete všichni snažit, aby se váš nový spolužák cítil co nejlépe. Sedněte si." Konečně jsem si dovolil vydechnout - měl jsem po celou dobu zatajený dech, nebo mi to tak alespoň přišlo. Profesorka však ani nestačila začít výklad, jelikož se otevřely dveře.

"Jongine, jdete pozdě," napomenula ho, když se zastavil ve dveřích.

"Omlouvám se," uklonil se a zavřel za sebou dveře. "Už se to nestane." Profesorka sama nevypadala nějak rozzlobeně, proto jen pokývala hlavou, pousmála se a řekla: "Tak si běžte sednout." Chlapec se pak rychle posadil vedle Yixinga, který po něm hodil ustaraný pohled. Tmavě hnědé vlasy mu padaly do čela, jak byly vlhké- pravděpodobně po nedávné sprše. Upravil si límeček a nechal Yixinga, aby mu přeopravil špatně zavázanou kravatu. Hned poté si vyndal z batohu učebnici, otevřel ji na náhodné straně a podepřel si hlavu rukou. Vypadal unaveně. Vyčerpaně. Očima hypnotizoval lavici, dokonce to chvilkami vypadalo, že nemá daleko ke spánku, jelikož se mu zavíraly oči. Přesto však náhle svůj pohled zvedl a chytil mě do něj mnohem rychleji, než jsem sám zvládl jakkoliv zareagovat. Ach bože, zíral jsem na něj dobré tři minuty. Musel jsem vypadat jako naprostý pomatenec. Vlastně je zázrak, že si toho všiml až teď. Rychle jsem ucukl pohledem a hlavu jsem otočil zpět dopředu. A celých padesát minut jsem ji v té poloze urputně udržoval. A co minutu jsem cítil, jak mi jeho oči propalují díru do ramene.

Odpolední vyučování nakonec uběhlo mnohem rychleji, než jsem si myslel, a my jsme měli konečně volno. Baekhyun se ke mně naklonil, když jsem si uklízel učebnici do batohu, a významně pokýval hlavou. "Konečně tě můžeme seznámit i s Jonginem. Tak pojď."

"Eh..." ani jsem nestačil nic moc dodat. Během chvilky už mě táhl za tmavovlasým mladíkem, který se vybavoval se Sehunem, Luhanem a Yixingem. Když si Lu všiml, že k nim přicházíme, okamžitě se ještě víc rozzářil, přitáhl mě do jejich kroužku a obejmul mě z druhé strany, než mě držel Baekhyun. Ani za celý život jsem nebyl tolikrát obejmut jako za dnešek.

"Jongine, tohle je Kyungsoo, bude to Junmyeonův spolubydlící," představil mě Luhan. "A taky náš spolužák, samozřejmě."

Nervózně jsem k tmavovláskovi stočil pohled a přijal jsem ruku, kterou mi nabízel. Pousmál se těmi neuvěřitelně plnými rty, kterých jsem si všiml už na dálku, když vešel do třídy, a znovu se mi zadíval do očí jako předtím, když mě nachytal, jak ho pozoruji.

"Kim Jongin."

"Do Kyungsoo."