Temptation ✔

63. kapitola - Čas

"Hrozně mě to mrzí, Kyungie," šeptl Jongin zoufale a posadil se blíže ke mně na posteli, na kterou jsem se před chvilkou zhroutil.

"Nemusí," řekl jsem tenkým hlasem, když jsem pozvedl hlavu ze svých dlaní. "Neměl jsem očekávat vůbec nic jiného," dodal jsem, když jsem svůj obličej opět skryl v dlaních.

"Tohle jsi čekat nemohl," namítl Jongin a objal mě kolem ramen, aby si mě mohl následně přitáhnout do náruče. "Je mi líto, že jsem ti způsobil tolik potíží."

"Žádné potíže jsi nezpůsobil," zahuhlal jsem mu do trička a rozechvěle jsem ho objal kolem pasu.

"Miláčku," ozvalo se ode dveří a jen o chvilku později jsem ucítil vůni maminčiny voňavky a její ruku na svých zádech, jak mě po nich konejšivě hladí. "On to pochopí, uvidíš. Ještě s ním zkusím promluvit." 

"To nezabere... jen hledal záminku," špitl jsem. "Nikdy mě neměl rád."

"To, že se tvůj otec chová takhle, nepramení z toho, že by tě snad neměl rád. Byl vychováván stejným tvrdým způsobem a nikdy nebyl zvyklý na to, aby projevoval emoce. To však rozhodně neznamená, že by tě miloval o něco méně než já. Pamatuj - každý rodič miluje své dítě, i když ti třeba občas přijde, že to není pravda. A tvůj otec je skutečně dobrý člověk, jinak bych si ho nikdy nevzala."

"Ale... vždycky jsem si myslel, že je pro něj celá rodina jen na obtíž. Přišlo mi, že na mně vidí jen chyby," řekl jsem, když jsem zvedl hlavu z Jonginova hrudníku a podíval jsem se na ni.

"To není pravda, zlatíčko," usmála se na mě sladce a pohladila mě po vlasech. "To, že ti neříká různými přezdívkami jako já, že tě neobjímá a vždycky je tak trochu odtažitý, neznamená, že mu na tobě nezáleží. Jen má prostě jinou povahu, nic víc. Tu noc, kdy jsme se dozvěděli o tvé nehodě, ani na vteřinu nezamhouřil oči - celou noc seděl v kuchyni a zkoumal mapu a GPS, aby zjistil, jak se ráno co nejrychleji dostat do nemocnice. Skutečně se o tebe bál."

"Uhm..." sklopil jsem pohled a mezi zuby stiskl svůj spodní ret. "To... jsem nevěděl."

"Táta chce ve tvých očích vypadat rezervovaně a silně - jako ta největší autorita. Ale dělá to kvůli tobě, zlatíčko. Chce, aby ses cítil v bezpečí, abys věděl, že ti nemůže nikdo ublížit.  Jen to dělá tak nějak... po svém."

"A ubližuje mi tím sám," povzdechl jsem si.

"Všechno se zase zlepší, uvidíš," usmála se a přivinula si mě do mateřského objetí. "Věřím, že se to časem srovná." Jen jsem beze slova kývl, zhluboka jsem se nadechl a úplně jsem se v její náruči uvolnil. Normálně bych se asi cítil špatně, že se tady před svým přítelem nechávám konejšit od své mámy jako malé dítě, v tu chvíli mi to ale bylo jedno.

"Nechám vám zase soukromí," řekla po chvilce, když uvolnila své objetí. "Odreagujte se nějak, podívejte se na film nebo tak něco - hlavně už na to zkus nemyslet. Jen tě to bude trápit a stejně s tím teď nic nezmůžeme."

"Dobře," šeptl jsem a pomalu jsem se narovnal. Ještě mě naposledy políbila na čelo, pohladila po vlasech a pak se vydala ven z mého pokoje.

"Odpustíš mi někdy?" zeptal se Jongin po další tíživé chvilce ticha, kdy jsme vedle sebe jen rozpačitě seděli a zírali před sebe do prázdna.

"O čem to mluvíš?" otočil jsem se na něj nechápavě.

"Kvůli mně s tebou tvůj táta teď nemluví," řekl sklesle a sklopil pohled do svého klína, ve kterém měl složeny své ruce.