Temptation ✔

21. kapitola - Vanilka s kousky čokolády

Celý den uběhl neuvěřitelně rychle - asi to bylo tím, jak skvěle jsem se bavil. Zašli jsme si na výborné jídlo, poté obešli pár obchodů - kluci mi dokonce pomohli vybrat pár módních kousků do mého šatníku - zahráli jsme si bowling a kolem půl osmé jsme se spokojenými úsměvy scházeli schody do přízemí, abychom si ještě mohli koupit zmrzlinu, než nám v osm hodin pojede poslední autobus zpátky do školy. Vyšli jsme před budovu a přemýšleli, kde by bylo nejlepší si ji koupit. Perfektní zakončení perfektního dne. Tedy byl by perfektní, kdyby...

"Nákup!" vyhrkl náhle Junmyeon. Všichni jsme se zarazili, malý moment po sobě jen házeli zmatené pohledy, než Luhanovi uniklo hlasité: "Kurva!" a všichni jsme se rozeběhli zpátky do budovy.

Nikdy za celý svůj život jsem nezažil tak ohromný rychlo nákup v tolika lidech.

"Chleba, chleba, toastovej chleba," zastavil se Yixing s košíkem u pečiva a Luhan do něj zběsile začal házet jedno balení za druhým.

"Ještě, ještě, dělej, dělej!"

"Hej!" houkl na ně Jongin. "Nepotřebujeme čtrnáct balení toustového chleba. V kantýně se pečivo prodává."

Ti dva se na sebe zmateně podívali, pak Luhan rychle vzal do náruče tolik balení, kolik jen pobral, a začal je vracet zpátky do regálu. Yixing se mezitím rozeběhl k nám, abychom do košíku mohli přidat čtyři balíky těstovin a šest krabic rýže. To už k nám běžel i Sehun s Chanyeolem s několika pytlíky plnými zeleniny a ovoce.

"Kafe!" vyhrkl náhle Jongin, rozeběhl se mezi regály a zabočil za roh.

"Vajíčka," docvaklo mi a rozeběhl jsem se směrem k chladícím boxům, to naštěstí nebylo místo, kde bych se mohl ztratit. Naskládal jsem na sebe tři balení vajíček po dvanácti kusech a vydal jsem se zpět k nim. Jen co jsem je naskládal do košíku, vynořili se z levé strany Baekhyun s Junmyeonem a nesli několik balíčků zmrzlého masa. Košík se začínal plnit dost rychle, ale nám bylo jasné, že spousta věcí ještě chybí.

"Máme všechno na pečení?" optal se Sehun Jongina, když se vrátil i s kávou.

"No jasně, to listový těsto," plácl se Jongin do čela a hned byl zase pryč.

"Máslo a mléko," napadlo najednou Chanyeola a chytil mě za rukáv, abych mu pomohl vše pobrat. Znovu jsem se s ním tedy rozeběhl k chladícím boxům, nechal jsem si do náruče vyskládat dvě mléka a čtyři másla, on sám si vzal čtyři velké láhve mléka a urychleně jsme se vraceli zpět. U košíku už byl zase jen Yixing a zrovna do něj házel krabici cereálií.

"Jaký máme čas?" zeptal jsem se.

"Jede nám to za dvanáct minut, musíme už jít, ještě si musíme vystát tu frontu."

"Najdu ostatní," nabídl se Chanyeol a rozeběhl se skrze regály s chipsy do středu obchodu.

Chytil jsem Yixinga oběma rukama za paži a položil jsem mu čelo na rameno. Ani nevím, proč jsem to udělal, prostě jsem se cítil neuvěřitelně šťastně a najednou jsem dostal tu nutkavou potřebu být v blízkosti někoho, koho mám rád. Což bylo všech sedm z nich (ač mi bylo jasné, že Sehun by ze mě asi úplně nadšený nebyl, kdybych ho objal).

"Dneska máš mazlivou," poznamenal se smíchem Yixing, "to se nestává moc často, musím si to užít."

"Asi..." přiznal jsem. "Nevím, co se to se mnou děje."

"Vážně ne?" nadzvedl pobaveně jedno obočí a udělal krok vpřed, jak se fronta posouvala.

"Ne," znovu jsem se k němu přitáhl a začal jsem se nervózně rozhlížet. Už by tu měli být. Tmavovlásek na moment pustil košík a rukou si nasměroval můj obličej čelem k tomu svému.