Temptation ✔

13. kapitola - Bolest má mnoho tváří

Myslel jsem si, že usnu? Jak naivní. Zbylé dvě hodiny jsem jen zíral do stropu a přemýšlel nad tím, co se stalo. Nad jeho slovy. Proč má strach se projevit? Co jsem udělal špatně?

Vstal jsem deset minut před tím, než měl Junmyeonovi zazvonit budík, a zalezl jsem do sprchy. Sice jsem se sprchoval večer, ale po tom nočním tréninku jsem potřeboval ještě jednu. Ač mám pocit, že jsem se více zpotil až po tréninku, až když u mě stál tak blízko. Když mi jeho hřejivá dlaň prohrabávala vlasy a já měl zase na chvilku pocit bezpečí. Když jsem se mu díval do očí a měl jsem pocit, že je ten moment nekonečný.

Zakryl jsem si tvář dlaněmi a zakňučel jsem, až se zvuk roztříštil o stěny sprchy. Proč mě alespoň neobjal?

'Nebuď jako malé dítě, Kyungsoo,' okřikl jsem v hlavě sám sebe a zaklonil jsem hlavu dozadu, až mi kapky vody začaly masírovat přední část krku. Znovu jsem se lehce předklonil a prokřupnul si bolavý krk. Vymáčkl jsem si do ruky trochu sprchového gelu a začal jsem pomalu umývat celé své tělo. Cítil jsem napětí ve svalech, takže během roztírání gelu jsem si jemně masíroval svaly, na které jsem dosáhl. Ramena, paže, krk, stehna a lýtka.

'Proč se bojíš?' ozvala se mi v hlavě náhle Jonginova slova. Položil jsem si čelo na rozehřáté kachličky a vydechl jsem. Skoro jsem až cítil jeho tělesnou blízkost, ač byl momentálně hodně daleko.

'Já ti nic neudělám.' Vydechl jsem. Slyšel jsem jeho šepot ve svých uších a mé srdce se zběsile rozbušilo. Cítil jsem jeho horký dech ve vlasech. Dlaň, kterou mě vískal ve vlasech. Pronikavý pohled, ty oči...

Ze rtů se mi vydral tichý sten a já si v opojení smyslů konečně uvědomil, že jsem si během vybavování jeho slov a blízkosti začal dělat dobře volnou rukou, kterou jsem se nemusel opírat o zeď, abych nespadl. A byl jsem náhle tak blízko vrcholu. Poprvé jsem si během toho ani jednou nevzpomněl na člověka, který mi přivedl nejhorší momenty mého života.

"J-Jongin-ne..." uniklo mi tiše rozechvělým hlasem a hned poté jsem dosáhl orgasmu. Pak už jedna ruka nestačila na to, aby mě udržela na nohách. Sesunul jsem se na podlahu sprchy a třásl se pod náhlým návalem rozkoše, který se rozlil po celém mém těle. Trvalo mi dobré tři minuty, než jsem znovu dokázal ovládnout své tělo a smysly a probrat se z menšího bezvědomí. Roztřeseně jsem se postavil, rychle se opláchl a kolem boků jsem si obmotal ručník. Vydechl jsem a na tváři se mi objevil nepatrný ruměnec, který mi připadal naprosto všeříkající. Přesto jsem se vydal ven z koupelny a skoro hned ve dveřích jsem se setkal s Junmyeonem.

"Dobré ráno," popřál mi rozjařeně a věnoval mi energický úsměv.

"Do-dobré," řekl jsem - ještě jsem svému hlasu úplně nedůvěřoval poté, co se před pár minutami stalo. "Nevzbudil jsem tě?"

"Vůbec ne," zavrtěl hnědovlásek hlavou a poplácal mě po vlhkém rameni, načež se vydal do koupelny.

Už celkem klidně jsem skočil na postel a slastně jsem se protáhl, cítil jsem se o mnoho lépe. Jenže ve chvíli, kdy jsem dopnul nohy až do špiček prstů, mnou projela ostrá bolest, až jsem hlasitě vykřikl. Pokusil jsem se pokrčit pravou nohu, ze které bolest vycházela, ale nepodařilo se mi to. Nedokázal jsem ji vůbec ovládnout. V tu chvíli z koupelny vyběhl napůl svlečený Junmyeon s vyděšeným výrazem ve tváři.

"Co se děje?!?"

"K-k-křeč..." dostal jsem ze sebe a pokoušel jsem se tlumit výkřiky rukou, do které jsem se zakousl.

"Oh můj bože," posadil se ke mně na postel, vyplašeně mě pozoroval a dlaní mi jemně přejížděl po ruce, kterou jsem křečovitě svíral prostěradlo. "Dýchej, Soo, dýchej, za chvilku ta bolest bude pryč." Naklonil se nade mě a přivinul si mě do náruče, přesto však se mnou téměř vůbec nepohnul. Bál se, aby mi jakýkoliv pohyb nezpůsobil větší bolest.