Temptation ✔

25. kapitola - Od toho jsou přátelé

Sehunovu tvář zahaloval stín zloby. Jeho rysy ztvrdly, rty držel spojené v úzké lince a z očí doslova šlehaly blesky. A poprvé ten pohled nebyl namířen na mě.

Díval se na Jongina. Ten však ani na moment neucukl.

"Pojď se mnou ven," pobídl ho blonďák a mně se strachem sevřelo hrdlo.

"Fajn," zvedl se Jongin, ale ještě předtím mi rychle stiskl dlaň a palcem mě pohladil po kloubu ukazováčku. Pak zmizel se Sehunem za dveřmi, které se za nimi hlasitě zabouchly.

Neodvážil jsem se ani dýchat? Jak moc velký problém to byl? Zlobil se na něj Sehun, že si začíná s někým, jak jsem já? Lépe řečeno... že si začíná se mnou?

Luhan zůstal stát rozpačitě u skříně a těkal očima ode dveří, za kterými zmizeli, ke mně a zpátky.

"Nechtěl jsem vás naštvat, omlouvám se," zamumlal jsem a sklopil hlavu dolů.

"Soo," položil mi Chanyeol ruku na rameno, "nikdo se tady na tebe nezlobí. Není proč."

"Přesně tak," přitakal Baekhyun a naklonil se ke mně, aby mě mohl obejmout kolem krku. Přitiskl mi rty pod lícní kost, čímž mi připomněl, že moje mazlivá nálada ze včera se vytratila. Přesto jsem ho nechal, aby mi vtiskl pár rychlých polibků na tvář. "Tady to nikomu nevadí, jsme za vás rádi."

"Kyungie," uslyšel jsem konečně Luhanův hlas. Zvedl jsem k němu bázlivý pohled, ale nesetkal jsem se s ničím jiným, než s jeho upřímným úsměvem a zářícíma očima jen pár centimetrů ode mě. Položil mi ruku na hlavu, prohrábl mi vlasy a přitiskl mi rty na čelo.

"Díky tobě se Jongin několik posledních dní tak usmívá," řekl, když se ode mě pomalu odtáhl.

"To nemůžeš vědět," ohradil jsem se, ale mé srdce při těch slovech poskočilo radostí.

"Myslím, že je mi to naprosto jasný," posadil se na postel těsně vedle mě a cvrnkl mě jemně do nosu.

"Lu," chytil jsem se za nos, vyšpulil na něj pusu, a když mě pevně obejmul kolem pasu a položil mi hlavu na rameno, mé vnitřní já hlasitě zaprotestovalo a dávalo mi najevo, že mazlící nálada vážně skončila.

"Uhm," vyvlékl jsem se z jeho sevření a lehce jsem ho poklepal po hlavě, "já..."

"Jak jste se dali dohromady?" zeptal se zvědavě.

"My... nechodíme spolu," vysvětlil jsem se sklopeným zrakem.

"Co?" ozvalo se od něj zaraženě.

"Nic... nic jsme si neřekli," zakoktal jsem se a zčervenal.

"To přece není potřeba, ty trubko," zasmál se, "za slova mluví činy." Pak mi odhrnul ofinu z čela a chvilku se mi jen díval do očí. "Ale nedivím se, že propadl tvému kouzlu, jsi neuvěřitelně rozkošný."

"To je pravda," přitakal Baekhyun a znovu se mi ze strany pověsil na krk. Potlačil jsem nespokojené zamručení a zamumlal jsem tichý dík, ruměnec silnější a silnější.

"Jongin na tobě mohl od první chvíle oči nechat a vůbec před tebou nemluvil, mělo mě to napadnout," přemýšlel zrzek nahlas a hrál si s mými vlasy.

"V - vážně?" zadíval jsem se mu v údivu do očí a čekal, kdy mi z uší začne stoupat pára, jak jsem neustále rudnul. Cítil jsem jeho pohledy, ale taky jsem se na něj přeci díval...

"No vážně," pokýval hlavou a hravě mě políbil na špičku nosu. O moment později se do pokoje vrátili Sehun s Jonginem a mé srdce opět poskočilo - tentokráte v očekávání.