Temptation ✔

38. kapitola - Co kdyby...?

"Uhm," prohnul jsem se v zádech a zaklonil jsem hlavu, slastný sten unikl z mých úst, když mi rty a zuby začal nad klíční kostí vytvářet cucflek. Nohy jsem mu obemkl kolem pasu, prsty jsem vpletl do jeho rozcuchaných vlasů a zuby jsem stiskl svůj spodní ret, abych sám sebe trochu utišil. Pak jsem ruce posunul o něco níže na jeho napůl odhalená záda a pomohl jsem mu z polosvlečeného trička. S pokřiveným úsměvem se mi zadíval do očí, zapřel se mi loktem u hlavy, druhou ruku mi vsunul pod zadek, aby mě v bedrech mohl trochu nadzvednout, a vášnivě mě políbil. Pevněji jsem mu vnitřními stehny stiskl boky, chytil jsem se ho kolem krku jako klíště a bojovně jsem odpovídal na pohyby jeho jazyka. Ve stejném rytmu, v jakém jsme se líbali, se proti mně pohyboval pánví a pravou rukou přejel z mého pozadí o něco výš, aby mi mohl vyhrnout tričko.

Pousmál jsem se a pohladil ho po hrudníku, když mi přetáhl tričko přes hlavu.

"Kdy už se k sobě konečně přestěhujeme?" zespodu jsem se na něj zadíval.

"Myslím, že současná situace tomu zrovna nenahrává," povzdechl si a opřel se mi vedle hlavy z druhé strany i druhým loktem. Dlaněmi jsem sjel z krku až na pas, kolem kterého jsem ho chytil, a pobídl ho k dalšímu pohybu pánví.

"To je pravda... bohužel," opět jsem svá vnitřní stehna přitiskl na jeho boky.

"Ale nějak to vymyslíme, neboj se," políbil mě měkce na rty a jemně mě pohladil po tváři.

"Beru tě za slovo," uculil jsem se, když jsem mu mezi zuby krátce stiskl dolní ret.

"Tak to bych měl urychleně začít ty dva zase dávat dohromady, abych své slovo dodržel," štípl mě hravě do bradavky a uchichtl se nad mým zalapáním po dechu. Znovu ji mezi prsty stiskl, tentokrát o poznání silněji, a já bolestně zakňučel. Jeho stisk nepovolil, naopak mě za ni ještě mučivě pomalu zatahal.

"Jongin-ne," prudce jsem se nadechl, zaklonil hlavu a cítil jsem, jak mi vlny slasti postupují až do podbřišku.

"Ano, Kyungsoo?" opět si s mým jménem na jazyku pohrál takovým způsobem, až se mi zatajil dech a srdce se mi rozbušilo ještě o něco divočeji.

"Prosím," šeptl jsem, "já... potřebuju..."

"Řekli jsme si, že na nic nebudeme pospíchat," políbil mě na tvář.

"To ano, ale nic by se přece nezměnilo," namítl jsem a opět jsem se pohnul proti jeho klínu.

"Ještě nejsme připraveni," prohlásil a jednou rukou mi stiskl bok, abych svou pánví přestal pohybovat. Zarazil jsem se nad jeho slovy, nad tím množným číslem v jeho větě, a zadíval jsem se mu do očí.

Pak jsem se pousmál a pohladil ho po jeho červené tváři.

To on nebyl připravený. A bylo to neuvěřitelně sladké. Nechtěl jsem ho ale popichovat, tak jsem si veškeré narážky odpustil a jen jsem jemně přitakal jeho slovům.

Páni... na to, jak vyzývavě v tanci působil, jak sebejistě a vyspěle navenek vystupoval, byl vlastně ještě úplně nevinný.

"Navíc," otřel se mi špičkou nosu o tvář, "chci, aby to bylo výjimečné a nezapomenutelné."

"Dobře," usmál jsem se a cítil, jak mi v břiše poletuje hejno motýlků. Otočil jsem svou hlavu trochu doprava, abych se mohl opět setkat s jeho rty, a alespoň vroucným, upřímným polibkem jsem se mu snažil říci to, co jsem zatím hlasem nedokázal zformulovat.

...

Když jsem se vrátil do svého pokoje, byl už podvečer.

"Ah, ahoj, Soo," usmál se na mě Junmyeon ze své postele. Byl obklopen hromadou papírů a já jsem nemohl pochopit, jak se v tom chaosu kolem sebe dokázal vyznat.