Temptation ✔

49. kapitola - Děkuju Ti

"To je... limuzína?" vydechl jsem a ukázal na ohromné černé auto s kouřovými skly.

"Očividně," nadzvedl Sehun pobaveně obočí, "a úplně nejlíp uděláš, když si vlezeš dovnitř a budeš ji zevnitř i obdivovat."

"Pojď," pobídl mě Jongin a počkal, než vlezu dovnitř.

"Dej mi ten kufr," zastavil ho Sehun, když chtěl vlézt za mnou, "je tady ještě jedno auto na převoz našich zavazadel. Kam bys to chtěl vevnitř jako dát?"

"Kamkoliv na zem třeba?" zasmál se Jongin, ale nechal Sehuna, aby si převzal jeho kufr. Ten se otočil na řidiče v obleku, dal mu ho a s tichým díkem se otočil zpět k nám. Nechal nás všechny vlézt dovnitř, sám udělal to samé a počkal, než za námi řidič zabouchne dveře.

"Wow," rozhlédl jsem se a oči mi zářily dětskou radostí. Dveře byly v zadní straně, přímo proti čelnímu sklu, kde seděl řidič a byl od nás oddělen černou stěnou a malým okénkem. Byl jsem si téměř jistý, že bylo toto oddělení zvukotěsné - dobře pro něj. Hned u stěny byl zabudovaný malý bar podsvícený neonovým světlem a po stranách pod okny se nacházely dvě dlouhé a prostorné pohovky v krémově bílé barvě. Posadil jsem se vedle Yixinga a Jongin hned vedle mě.

"Líbí se ti to?" položil mi ruku na stehno a jemně stiskl.

"Je to úžasný," vydechl jsem a naklonil se k němu, abych ho políbil.

"Hej," ozval se Sehun, který seděl naproti Yixingovi, "to je moje limuzína, měl bys líbat mě."

"Je to limuzína tvých rodičů, Hunnie," poplácal ho Luhan po hlavě.

"A ty jsi zase můj přítel a měl bys stát při mně," zamračil se uraženě blonďák, ale Luhan se jen zasmál a natáhl se k baru, jelikož mu byl nejblíže. Začal vyndaval jednu skleničku za druhou a postupně je podával Sehunovi, který je rozdával nám ostatním. Poté z baru vytáhl láhev rýžového vína a ihned ji otevřel, aby nám všem mohl nalít.

"Tak na náš víkend!" zvolal zrzek, když byly naše skleničky plné a láhev naopak úplně prázdná.

A jelikož cesta trvala přibližně dvě hodiny, nebyla to první flaška, která padla.

"Yixingu, předvedeš nám další lap-dance?" zasmál se Chanyeol, když mu Luhan dolil třetí skleničku.

"To už není určeno pro vaše oči, děti," zavrtěl Junmyeon hlavou a zarazil Yixinga, který se mu v tom alkoholovém opojení skutečně rozhodl vyšplhat na klín. Jen ho smířlivě políbil na spánek, položil mu ruku na koleno a položil svou prázdnou skleničku pod sebe na zem, aby mohl Yixingovi tu jeho zabavit.

"A ty už nepij," napomenul ho, když odložil stranou i jeho skleničku.

"To je pravda," pokýval Sehun hlavou. "Nikdo už nepijte. Chci, abychom k našim dorazili střízliví a ne totálně na odpis."

"Promiň, promiň, máš pravdu," přitakal Yixing a skutečně přestal úplně pít. Zato se celou cestu pokoušel Junmyeonovi vytvořit takový cucflek, jaký nezmizí ani za týden, a vždy, když se Junmyeon pokoušel nějak odporovat, jen ho políbil na rty, čímž umlčel všechny jeho protesty.

Na místo jsme dorazili kolem osmé, takže když jsme vylezli z auta, byla už tma. Přesto jsem však neměl problém vidět před sebe, jelikož cesta byla osvětlena několika lampami a přímo před námi se nacházelo ohromné oplocení.

"Kufry už máme uvnitř," oznámil Sehun a vydal se k brance (která mnohem více vypadala jako ohromná zdobená dvoukřídlá brána). Tam naťukal přístupový kód, takže se ihned sama otevřela a my mohli vejít.