Temptation ✔

44. kapitola - Plná péče

"Dobré ráno, Soo," zamručel mi Jongin ještě rozespalým hlasem do ucha a já se se spokojeným úsměvem otočil na něj.

"Chci se takhle probouzet každý den. Každý," usmál jsem se a naklonil se k němu pro polibek.

"Smím?" zeptal se, hladě mě po tváři.

"Neptej se tak blbě a dej mi už pusu," plácl jsem ho lehce přes rameno a vzápětí jsme spojili naše rty v dechberoucím polibku. Přitiskl si mě k sobě blíže, skoro až na doraz, a v tu chvíli se ozvala má zraněná žebra.

"Au," zaskučel jsem mu do úst nad náhlou ostrou bolestí a napnul jsem se proti jeho rukám, abych se mohl z objetí co nejrychleji osvobodit.

"Kyungie," vyhrkl a rychle mě propustil ze svého sevření, poplašeně se zvedaje do sedu.

Chvilku jsem jen beze slova rozdýchával náhlý nával bolesti, než jsem natolik uvěřil svému hlasu, abych mohl odpovědět: "N - neboj se."

"Promiň," podíval se na mě lítostivě, pokládaje mi ruku na tvář, aby mě mohl omluvně pohladit. Sevřel jsem jeho dlaň ve své a přesunul jsem si ji k ústům, abych na ni mohl vtisknout několik jemných polibků, které mu měly ukázat, že vše je už dávno odpuštěno a zapomenuto.

"Neměl bys vstávat?" zeptal jsem se pak a na důkaz svých slov jsem se uvelebil napříč celou naši "manželskou" postel.

"Ne," řekl a znovu se položil na ten malý kousek, který jsem mu ponechal, a hladově mě políbil.

"Ale jo," zamumlal jsem mu do rtů a zlehka ho kousl. "Jen koukej zapadnout do tý koupelny a vylézt ven jako čistý a upravený student."

"Dobře, mami," ušklíbl se a hravě mě cvrnkl do nosu, než se skutečně zvedl z postele a zmizel za dveřmi koupelny.

Založil jsem si ruce za hlavou a spokojeně jsem vydechl nosem, nohy jsem přitom natáhl před sebe a celý jsem se uvolnil. Týden bez školy, hmm...

Zhruba o patnáct minut později z koupelny vylezl, oblečen už ve školní uniformě a s ještě vlhkými vlasy, spadajícími mu do čela.

"Máš to akorát," usmál jsem se a zvedl se do sedu, posouvaje se na okraj postele nejblíže koupelně, "za patnáct minut začíná výuka."

"Bezva," prohrábl si vlasy a udělal ke mně tři rychlé kroky. Sklonil se ke mně, za bradu mi nadzvedl hlavu a vřele mě políbil. Mé ruce se už automaticky ovinuly kolem jeho krku a, zvedaje se do kleku na měkké matraci, jsem se pousmál do polibku.

"Miluju tě," zavrněl jsem mu do rtů a ještě jednou ho políbil, než jsme se od sebe odtáhli.

"A já tebe," prohrábl mi vlasy, načež se ke mně naklonil, aby mě mohl políbit na čelo.

"Tak už padej," zasmál jsem se s ruměncem usazeným na mé tváři.

"Vždyť jdu," povzdechl si naoko otráveně a otočil se k odchodu.

"Nemáš batoh," podotkl jsem s koutky opět cukajícími do úsměvu. Jongin se zmateně podíval ke skříni, kde byl batoh skutečně opřený, přehodil si ho přes jedno rameno a vrátil se ke mně, aby mě chytil do dalšího polibku.

"Děkuju," řekl měkce, když se odtáhl, a pohladil mě po straně krku.

"Není zač," sjel jsem mu dlaní z kostrče až na zadek a stiskl jsem mu jednu půlku, "a jdeš pozdě."

"Nejdu," oponoval, až jsem se neudržel a plácl ho přes zadek.

"Jdeš," řekl jsem klidně a omluvně ho na tom samém místě pohladil.